Detail článku "Sv. Jiří ve Středohoří 23. - 25. 4. 2010"
Účastníci: Lilka, Pepa, Soňa Vaš., Vašek Kr., Ríša H., Ríša V., Yvetta, Olina K., Jiří Boháč, Lenka Z., Pavelek, Honza M., Míra P., Karel Malý se synem, no a já - Jiří V.
Letošní sv. Jiří byl tak trochu netradiční tím, že se ho nezúčastnil tradiční spoluorganizátor Čenda, kterému v únoru (nebo v lednu, to je fuk) rupla achilovka a z přípravy vypadl. Tím jsme byli nuceni zapomenout na ambice nové hry, a protože jsem na to zůstal sám, rozhodl jsem se „oprášit“ starou dobrou Kubu, kde už všelijaké fígle máme vychytaný a i sedmnáctka se dá uhlídat v jednom člověku. Soutěž jsem nakrmil otázkami z historie českých panovníků od Sáma až po Václava Klause – tak to nakonec nebylo, nejstaršího jsem tam měl nakonec Bořivoje a nejmladšího Havla.
Ubytovaní jsme byli v Zubrnicích v obecní ubytovně na poměrně dobré úrovni i za rozumné peníze. Stravování tekuté i netekuté zajistil starosta obce (strana modrého ptáka) ve své hospodě. Jelikož tam obvykle čepují pouze „tríchlapové pivo“ (jeden pije a dva ho drží) - desítku březňáka, objednal jsem po dohodě s modrým ptákem i sud ústeckého Zlaťáku, což nám umožnilo vcelku dobře celou akci přežít.
Počasí bylo naprosto bez kazu, celé Středohoří zalité sluncem a nebýt ve vzduchu ty zkurvený pyly, nebylo by mu co vytknout. Pravobřežní část Středohoří je mnohem nedotčenější než ta kolem Lovosic, a tím, že je i více zvlněná, tak tam neprudí ani kolisti a podobná havěť, takže je více klidu na vedení smysluplných debat o podstatě hmoty, principech fungování vesmíru, případně v odvislosti od pohlaví diskutujících třeba o mléčných žlázách žen či zdobení bytů různými dečkami, mašličkami a dalšími serepetičkami. Protože v životě je vždy něco za něco, tak malebné vesničky obvykle tak o deseti baráčcích působí v kraji velmi malebně, leč o hospodu člověk nezavadí, i kdyby se ... Takže směr byl dán prakticky jednoznačně – do Třebušína a jeho restaurace „Pod kalichem“, kde jsme se s menšími problémy se stravou (3/4 výpravy si v malé hospůdce objednají minutku, ač jim nabízejí guláš i svíčkovou, a pak se diví, že to dlouho trvá) občerstvili a nabrali nové síly jak do hry, tak k návratu.
Tam nás na chvíli i posílil můj vzácný pan bratr Václav (jeho jméno dobře tématicky do naší hry zapadalo) se svou ženou Lenkou. Tu se nakonec Honzovi M. po čtvrtém pivu podařilo ukecat k účasti na letošní Stezce. V podstatě jsme obešli Kalich (na rozdíl od loňské Milešovky jsme poznávali jen úpatí čedičových krasavců) a celkem odšlápli srabáckých asi 15 kilometrů..
Co se samotné soutěže týkalo, vítězili tentokrát převážně komunisti (Lilka, Jirka Boháč, Vašek Krotil, Ríša Habrych), světlou výjimkou byl Míra Panuška, který spolu s Pavelekem (kterého pak porazil v minirozstřelu) jako jediný dorazil do USA. Mnohem rušněji tedy letos bylo v Havaně .
Velký problém představoval pro organizátora závěrečný rozstřel, kdy mi došly už i spolehlivě likvidační otázky (jak jsem mylně předpokládal) a když jsem poslední dvojici – Ríšu a Lilku - vlekl bludištěm Spytihněvů, Jaromírů a Mojmírů, tak si Ríša jen tak uzívl se slovy „Nemáš tam něco těžšího?“. Nakonec už jsem si musel otázky vymýšlet z hlavy. Naštěstí hned napoprvé přinesla Ríšovi znalost věku smrti Krále Holce absolutní vítězství a jedenapůllitrovou láhev Zlaťáku. Z manipulačního poplatku přispěli účastníci sedmi stovkami na resocializaci Jardy T. a vyjádřili se ve smyslu, že sv. Jiří je prostě sv. Jiří a za rok se určitě musíme zase potkat.
Zapsal : Jiří V. – organizátor a v sobotu večer i kapelník
Dodatek nedělních výletníků: Bez odjezdších v dopoledni jsme si přímo v Zubnicích prohlédli skanzen lidové architektury a vyšli na Bukovou horu. Ve skanzenu jsme poznali téměř všechny exponáty, protože patří k našemu dětství jako běžně užívané předměty. Na Bukové hoře jsme si zase pochvalovali nízké ceny piva a párků v tamní občerstvovně - Děčínské boudě. Jinak je to ale ze Zubnic docela krpál – na rozdíl z druhé strany, kudy lze dojet vozem v podstatě až na vrchol. Mirek P.