Detail článku "Paris 2009"

   Po loňském zrušení téměř tradiční akce pro cyklisty (původně s dětma) v campu Paris u Suchdola se organizování opět ujala osvědčená dvojce Zmelík+Cmunt. Bylo to neuvěřitelné, ale po mnoha zmatcích, kvůli kterým nakonec Jarda Čubr s Karolínou jeli jinam, se této dvojci podařilo celou akci opět téměř zrušit. Oba organizátoři, a to i přes Hanziho silné řeči, že to je akce jenom pro silné a že kvalita nahradí kvantitu, svoji účast odřekli. Nejdříve Eda, který prosazoval Bernartice a tak asi 14 dní před začátkem akce i Hanzi, který poslal email, že všichni až na mě (Zdenál s Kačkou) svoji účast odřekli a že on má vlastně práci, takže pokud chci, tak mohu je, ale sám. To se mi nechtělo, tak jsem se skřípěním zubů oznámil své dceři, že je změna plánu.
    Pár dní před původně plánovaným začátkem mi ale zavolal Honza, že se náhodou v hospodě dozvěděl, že akce byla zrušena, ale že k tomu není důvod, protože ani Yvetta ani Dagmara nic nezrušili a že pojede také on s Janou a ať dorazíme. Když jsme  v sobotu 4.7. dorazili na místo, byl kemp zcela plný a zrovna tak plná byla Lužnice, která se sem tam už vylévala ze břehů, takže první skupina která dorazila už v pátek, jezdila ten den místy místo po cestách, tak v potoce, ale prý se to dalo projet, což dokumentuje fakt, že se nikdo neutopil. V sobotu se nás tak večer v bufetu campu u piva sešlo osm. Já s Kačkou, Procházkovi (kamarádi Jany Nové), Honza, Jana, Yvetta a Dagmara. V neděli ještě dorazil Pavel Keprta a Pavlínou, takže nás nakonec bylo deset. Počasí bylo ustálené, což znamenalo, že dopoledne bylo pěkně a odpoledne přišla bouřka. Tu jsme přečkávali různě, například v Lutové jsme seděli v hospodě několik hodin u piva, ale v úterý při cestě z Českých Velenic nás to chytlo venku, takže jsme do bufáče na hranici v Halámkách dorazili po 10 minutách zcela prochcáni. Tomu se vyhnul Honza s Pavlem a Pavlínou. Ten den dopoledne jsme jeli asfaltovou cestičkou v lese a Honza vášnivě obhajoval vlastnosti a kvality svého 39 let starého favorita, protože Pavel se ho optal zda se cítí bezpečně. No a co čert nechtěl, v tu chvíli se tomu báječnému kolu zlomila řídítka. Vzhledem k tomu, že se to u takto báječného kola nedalo čekat, tak i přes takové Honzovi proklamace, jako že ten kdo umí jezdit na kole, tak z něj nepadá, tak i přesto všechno Honza spadl. Když jsem k němu dojel, tak seděl ořesen na cestě a krvácel z hlavy, z kolena a měl naražené rameno. Nakonec to dopadlo lépe než jsme čekali a odneslo to hlavně to koleno. Ovšem to nebylo všechno, když Yvetta ošetřovala Honzu, tak Pavlína zašla do lesa na borůvky a při té příležitosti dostala hned tři pigára. Mile nám oznámila, že je na včely alergická a že se asi brzo udusí. No a opět zasáhla Yvetta, která ze svého baťůžku poslední záchrany vytáhla jakousi protilátku, takže Pavlína sice částečně vypadala jako Michelin, ale přežila to. Mezitím Pavel dojel pro auto a kdybych na poslední chvili neuskočil, tak by mě při příjezdu přejel. Naložil všechny marody a jeli se zotavovat do bufáče. Ale jinak se celý zájezd povedl, sice jsme si v neděli trochu stěžovali, že v campu nějací opilci děsně řvali, ale v pondělí jsme řvali zase mi a o nic méně. V úterý večer odjela první skupinka s Honzou a ve středu 8.7. zbytek, přeci jenom jsme už starší.
Myslím, že bychom měli organizaci příštího ročníku opět svěřit osvědčené dvojci Eda a Hanzi, bylo to příjemné a bezkonfliktní.

Pro příští generace zaznamenal Zdenál.