Detail článku "Kokostezka 4. až 5. 12.2010"
Letos jsme začala, my děvčata, kdákat ještě před tím, než jsme vyrazila na akci. Viz výběr z E-mailové koresponce:
Lilka
Pokud se týká programu, někdo navrhoval, že jsme už dlouho neskákaly gumu. Tak která z vás vezme dostatečně dlouhou gumu do trenýrek a která z vás si pamatuje, jak se to skáče? Máte-li náměty další, ozvěte se!
Mary
A taky si s námi Kykyryký můžou skočit tu gumu.....mám záchvat smíchu, protože jsem si v této akci právě představila pana kolegu. Holky, jestli budeme skákat gumu, tak bych doporučovala ortopeda s sebou.
Olina Zemanová
Taky si ještě pamatuju školku s míčem i se švihadlem. Tak kdyby byl zájem... Míč a švihadlo by se snad sehnalo. Ovšem upozorňuji, že v obém jsem bývala (tak před čtyřiceti lety) dost dobrá.
Aya
Děvčátka a jaké mašle si dáme do vlasů? Nebo budou lepší berušky? Myslím, že ty by Marušce slušely nejlépe! Na hospodském stole se budou docela dobře hrát drábky (nebo drápky?), kamínky mám ještě ze skanzenu z loňska, ale moc jsem netrénovala.
A na to Mary:
Teda, to s těma beruškama do vlasů, to je bomba, ale radši si je nechám rozpuštěný. Myslím, že už nám chybí jen ta úžasná hračka z Pelíšků - vyděržaj pianěr......
Martina
což si zaskákat panáka s paňáčky? HLAVNĚ NEZAPOMEŇTE DOMA KÁMOŠKY.
Mary se skutečně moc těšila, protože reagovala hned:
Martino, myslela jsi určitě PANÁKY, ne? S nějakým vhodným obsahem, třeba vaječňák... Kdo po nich bude skákat, co a jak, to se uvidí.
Olina Panušková
Hlásím se na kokostezku , i když jsem se už přihlásila Martině, jak bylo někde dříve psáno. Berušky mám a švihadlo také.OP
alena svo
Holky, moc mě mrzí, že nejedu. Ale jestli mohu doporučit, kupte si zrní sebou, teď nic nevyzobete, zdraví
Po mnohomluvné mailové korespondenci jsme se na konečné v Dejvicích na Vítězném náměstí v 9 ráno sešly já (Lilka), Mary, Martina, Olina Panušková, Karolína, Lenka, Olina Zemanová a Irča Radová a Klárka z trasy 20. Autobus na Okoř i v tom třeskutém mrazu (okolo -10 Cº) jel na čas. V Roztokách přistoupily Monika a Kamila (trasa 20) a řidič autobusu na konečné na Okoři okamžitě otočil a jel na Prahu, abychom snad nechtěly jet s ním zpátky. Zakdákaly jsme si, vyfotily se tak, aby hrad byl alespoň na pozadí a vyrazily do Velkých Přílep. Cestou jsme skutečně na zasněžené silnici skákaly gumu, přičemž jsme zjistily, že v pravidlech školky gumy existuje generační rozdíl. Dvacítkové dámy to skákaly úplně jinak, než my sedmnáctkové. Pochopitelně jsme přesvědčeny, že ta naše sedmnáctková byla náročnější a omladina, že to jen fláká. Ve Velkých Přílepech byl pro nás připraven stůl, oběd a jedenáct panáčků vaječňáčku šlo kolem stolu 3 x za umírněného přípitku „kokokokokokokokokokokokokokokokokodák“. Olina Zemanová nám potom předvedla, že skutečně drábky ještě umí, jen při těžších figurách (ty za tisíc bodů) hodila jednu kostičku do piva mně a druhou do svařáku Monice. V Přílepech nás opustila Mary, protože se jí v mrazivém vzduchu špatně dýchalo. Zato za námi přijela autem Alena Zemanová (ráno byla totiž poněkud společensky unavena a neschopna se vypravit) a v Ouholičkách odpadla Klárka (musela jít kojit). Před Roztokami jsme mou vinou málem zakufrovaly, ale zachránila nás Martina, když prohlásila, že půjdeme rovně směrem ke světlům u Vltavy a bylo to správně. Na Žalově u hřbitova jsme potkaly odřad Kykyryký, který šel zapálit svíčku babičce šípkované na hrob a podívat se na vyhlídku na vltavský meandr u Řeže. Na Pepovo baráku, o kterém Monika říká, že je to velká chata, jsme odložily rance a odešly do hospody u Šmucrů, kde jsme si vesměs objednaly výborný tatarák. Odřad nám tam posílila Jana Nová a nakonec dorazili i chlapci z Kykyryký. Zahrálo se (Monika, Míra Panuška, Karel Malý), zazpívalo i Honza Maňák si vzpomněl například na slova písničky „Jarmila, vždycky mi radila…“, zatančilo (zejména neúnavný tanečník Jára Čubr) a kolem půlnoci jsme ve vší slušnosti zaplatili, někdo jel na Prahu ještě v noci, zbylí k Pepovi do nově opraveného baráčku. Dvacítkové holky se nechaly slyšet, že s námi rády zase za rok pojedou, a Irče už je jasné, že Kokostezka není odvozena od Coco Chanel, ale od konverzace, kterou provozují dámy, když se společně sejdou.
A nakonec básničku od Macíka
Moje milé kokodámy,
Možná často nejsem s vámi,
Ale tady, což je fakt,
Nemohu se vynechat.
KOKO KOKO všechno vím,
Možná jednou padne Řím
K nohám holek, co jsou ňák
Přeci jen víc „KOKODÁK“.
Lilka