Detail článku "KOKO – KYKYRYKÝ 2012"
Dámská sekce se po minulých trochu zlenivělých Kokostezkách polepšila. Užily jsme si jak procházky, tak i vrchovatou měrou KPČ. Ráno jsme vyrazily vlakem z Masaryčky do Kouřimi, kde jsme měly dohodnutou prohlídku chrámu sv.Štěpána a zvonice. Nadchnul nás chrám a hlavně náš průvodce se zajímavým výkladem a nádhernou češtinou. Raně gotický kostel s vnitřní netradiční výzdobou z roku 1905 od Františka Urbana skrývá pod presbytářem dochovanou unikátní osmibokou kapli sv. Kateřiny. V kapli se dochovaly malby z počátku 15. století. Na klenbě je vyobrazen andělský kůr, kde čtyřiadvacet andělů hraje na rozmanité hudební nástroje z období vrcholného středověku. Nevynechaly jsme ani zvonici s místní zvláštností: zvony jsou zavěšeny srdci vzhůru. V České republice se toto zavěšení dochovalo pouze v Rovensku pod Troskami a zde v Kouřimi.
Na kulturu volně navázalo obžerství v Hostinci u Lva, kde se některé dámy oddávaly obrovským krkovicím, některé se rozšouply přílohou s přílohou. Na náměstí jsme se zastavily u nové plastiky, upozorňující na geografický střed Evropy, který se nachází nedaleko v polích. Odtud jsme se vydaly po červené turistické značce do cíle – Pivovaru v Kostelci nad Černými lesy. Procházka za krásného počasí, přiměřené délky 10km, s odbočkou na Lechův kámen a zastávkou v hostinci v Dobrém Poli, byla více než příjemná.
Kostelecký pivovar nabízí ve zrekonstruovaných prostorách příjemné posezení a připravují se i expozice pivovarnického muzea, které ještě nebylo otevřené. Což byla sice škoda, ale přišli nám Kykyrýkáči a takové živé exponáty nám můžou jen závidět.
Pánská sekce se v pořádku sešla ráno u vlaku a taky ve vlaku bylo všecko v pořádku, tj. dostatek pití včetně přinesených plechovek. Výlet sám však začal zklamáním, protože po výstupu v Mnichovicích nás hostinský u nádraží nekompromisně vyhodil, takže jsme si museli další várkou posloužit až na stráni nad tímto nepohostinným městysem z vlastních zásob. Přešli jsme opatrně pastviny a napojili se na výrazně značenou Mikešovu stezku. Není na ní nic zajímavého, tedy nic pro lidi nad 8 let věku. Ani na Maruščině místě (s výhledem) jsme žádnou krásnou Marušku nepotkali a tak jsme si jen užívali tradičně pěkného počasí – to vydrželo celou cestu, začínáme na to mít kliku. Doufám, že jsem tím příští trasu nezakřikl…
Ve Struhařově se nám dostalo hospodského zadostiučinění, konkrétně perfektní obsluhy v hospodě za rybníkem a výborné kuchyně (namátkou jmenuji pečená žebírka). Pak jsme se ještě stavili na lehké jídlo a pivo v neutrální hospodě v Jevanech a zamířili do cíle – Kostelce nad Černými lesy. Celkově to splnilo oblíbených „ asi čtrnáct kilásků „. Přes kostelecké náměstí jsme sešli do cíle, pivovaru s několika druhy piva, opět výborným jídlem a dostačujícím ubytováním. Večírek na naše poměry docela decentní, zčásti stárneme, zčásti bylo jídlo a pití tak výborné, že jsme se pře….
V neděli pak jela většina rovnou autobusem z náměstí do Prahy, jiní šli alespoň pár kilometrů, například do Kozojed.
Martina a Petöfi