Detail článku "Cesta jenom tam 7. - 8.6.2008"

 

Pátá a jubilejní cesta historickým vláčkem  je tady. Odjezd byl tentokrát ze severního nástupiště na Smíchově, kde jsem se ocitla poprvé. Hurvínek přijel a my jsme měli srandu z toho, jak oprýskaný je vlečňák. Prý půjde do laku, ale takhle byl jak před cestou do sběru. Překvapení bylo, že je nás podstatně méně než loni, jen 44.
V 8,15 jsme vyrazili pražským semmeringem na cestu. Přes Zličín, Hostivice, okolo Okoře na Slaný atd. Cesta nám nabídla nádherné výhledy na České Středohoří.  Ve Zlonicích jsme měli první zastávku v malém železničním muzeu a v restauraci U lva oběd. Jako loni, nebylo to bez problému, že prý jdeme moc brzy. Přítomná madam za pípou by s tím kyselým ksichtem mohla srážet mlíko pro okres, ale oběd byl dobrý, tak bylo vše odpuštěno. Popojeli jsme do Peruce, kde je pramen, ve kterém údajně krásná Božena s prádlem v ruce ulovila knížete Oldřicha. Poslední zastávka před cílem byla v Krásném Dvoře. Je tu zámek, který hrál v mnoha filmech a my jsme tu museli s vláčkem couvnout na vedlejší kolej, kvůli linkovému vlaku.
To jsme ale netušili, co nás čeká. Koleje nebyli ve vysoké trávě vůbec vidět a vlak po nich nemohl vyjet. Poprvé jsem viděla prokluzovat kola vlaku, museli jsme podsypávat písek a tlačit. Prostě nám vlak zapadnul do vysoké trávy a chvilku trvalo, než jsme ho dostali na trať. Přes Žatec a Kaštice jsme se dostali na trať, která končí v Kadaňském Rohozci. Tam je opuštěná nádražní budova a pár metrů za ní vojenský prostor Doupovské vrchy.
Nejdříve jsme museli udusat kus louky abychom mohli stavět stany, ale pak nastalo stěhování národů. Dispečer nám oznámil, že v sedm ráno musí vlak pryč, protože přijedou vojáci s technikou. Tak jsme se utábořili přímo na nádraží. Posedělo se u ohně, pekli buřtíky, pilo pivo já si hodně dobře zahrála s ostatníma muzikantama. Protože nám Honza vysvětlil, že z mraků nad námi nemůže pršet ulehli jsme po širák. Přímo mezi koleje na peronu, protože tam byla tráva a seno. Opravdu nepršelo, nebe se pomalu vyčistilo a bylo plné hvězd.
Ranní vstávání a pohled na postavičky zvedající se z kolejí vedle otřískaného vagonu, to vše lehce navodilo atmosféru válečného filmu. Jak návrat z fronty. Do toho už přijel první autojeřáb s velmi příjemným vojákem. V sedm jsme skutečně nasedli a odjeli. Někdo cestou vystoupil a my jsme měli dvě hodiny na prohlídku vlakového muzea v Lužné u Rakovníka. Byla to taková nádhera a zážitek, že nemám dost slov. Parní lokomotiva je nádherný kus řemeslné práce a šikovnosti. Vůně oleje, uhlí a páry je tam všude přítomná a navodila mi mnoho vzpomínek z dětství. Kdo tam nebyl, neváhejte a udělejte si výlet. Pak už jsme jeli do Prahy a postupně, jak kdo chtěl a potřeboval vystupovali. Až tady nás dostihl déšť. Doufám, že příští rok se pojede zase, i když počet lidí letos tuto akci ohrozil.

Fotky najdete v galerii