Detail článku "Běžkování na Filipce 2010"

Na Filipku jsme se vypravili letos na přelomu února a března.  Jako celou tuto zimu, ani v čas našeho zájezdu nebyla o sníh nouze, všude bylo krásně bílo. Vlídnou péčí Honzy Maňáka zajištěnou Chatu Ligy lesní moudrosti jsme naplnili až po okraj, to znamená i po půdu, bylo nás tam opravdu hodně. Ozvláštněním a potěšením všech byla malá Monička, která přijela s Olinou a  Zdenálem – vskutku pohodové a usměvavé dítě, které se nikoho pranic nebálo ani neostýchalo.
Někteří se ještě odpoledne vydali do hospody na Korýtko v očekávání velké slávy. Na olympijských hrách se totiž běžel závod, tuším, že na 30 kilometrů, možná i dále, a kdekdo čekal zlatou medaili od Bauera. Není tedy divu, že naši borci chtěli mít místo v první řadě, aby dobře viděli na televizi. Stalo se ovšem, že někteří v předtuše velké slávy, pak v době startu už neviděli skoro nic. Není ovšem jejich vinou, že sláva se nekonala žádná, protože naše naděje doběhla domnívám se až jedenáctá.
V pondělí začal krásný běžkový týden. První den bylo hezky a tak se naše sešlost spontánně rozdělila do několika družstev a vyrazila do všech světových stran. Nikdo neví, jak se taková věc stane, ale ať jsme přišli do jakékoliv hospody a v kteroukoliv dobu, téměř vždy tam už sedělo nebo naopak za chvíli dorazilo nějaké jiné spřízněné družstvo.
V úterý úžasně sněžilo, pak bylo pár dní hezky, pak zase sněžilo a tak stále dokola. Běžkařská družstva, která se zformovala první den, byla velmi prostupná a tak člověk každou chvíli cestoval s někým jiným. V průběhu týdne jsme měli příležitost oslavit Zdenálovy narozeniny, což bylo učiněno velkolepým ohňostrojem a množstvím piva. To ale vzápětí došlo, byť jeho nestřídmé konzumaci bránilo nadměrné pěnění, jež se různí samozvaní výčepní snažili odstranit. Dělo se tak mnoha vzájemně se vylučujícími pivně kutilskými způsoby, což mělo za následek, že pivo pěnilo čím dál více.
O teplo domova se celý týden staral především Pavelek Ďásek, jemuž zdatně pomáhali i mnozí další. Ale byl to především on, kdo pravidelně mizíval v kotelně, až si někteří mysleli, zda tam nemá ukryto děvče. Pokud nebylo jako poleno, tak asi neměl. O hudební složku pečovali tradiční kytaristé, zpěvem přispěl snad každý – někdy i bohužel. Jinak večer tradiční zábavy, jako jsou karty (Závazky), scrabble, šachy, Piráti, knihy a jiné neřesti. Na závěr pobytu obšťastnila některé pány svou laskavou návštěvou stále krásná Lenka Zavadilová.
I přes nastalou kalamitu všichni dorazili šťastně domu, což byla taková pěkná tečka za tím naším výletem.

Podle matných vzpomínek a bez nároku na faktickou přesnost, zapsal Michal Čakrt.