Detail článku "65. Stezka - Domažlicko (Zdenál)"
LXV. Stezka - Domažlicko
28.9. - 1.10.2023
Stezka začíná zvesela již na nádraží Praze. Když všichni nastoupí do vlaku, tak zjistí, že jejich místa dle místenek jsou obsazená. Začíná dlouhé zkoumání, kdo opravdu místenku má a kdo ne, a závěr je, že dráhy prodaly více místenek na jedno sedadlo. Nakonec si kdosi všimne, že naše jízdenky jsou sice v pořádku, ale až na další den. Pavel bryskně jízdenky na další den ruší a už za jízdy kupuje nové. No, občas se kouzlo nevydaří.
Já s Olinou čekáme na pražskou sekci v Holýšově. Po shledání jsme zasedli na zahrádku prvního občerstvovacího zařízení a zjišťujeme, že je zde ještě kraj požehnaný, neboť ceny jsou zde velmi mírné. Míra Vykyš zase zjistil, že stále platí "za ochotu na žebrotu". Přišla totiž jakási vysušená čarodějnice, kterou přitahovala Karolíny peněženka a za neustálého brblání vyžadovala bakšiš. Nakonec se jí Jarda u našeho stolu zbavil s tím, že my jsme chudí, ale u vedlejšího stolu sedí ti bohatí. Tam podlehl Pavelek a dal babě 50 korun. Míra sice taky podlehl, ale dal jenom dvacku a za to si od baby vyslechl, že je pěkný lakomec.
Z Holýšova jsme už šli většinou lesem do Merklína, kde jsme měli ubytování U Josefa, což bylo cca 12 kilometrů. Už v půli cesty se ptal Honza, jak je to ještě daleko, a v závěru už byl na konci sil. Vypadalo to, že zase budeme volat záchranku. Nicméně hrdinně došel, dal se do pořádku a po zbytek Stezky částečně jezdil s Alenou a částečně chodil pěšky už bez problémů. Večer to vypadalo, jako bychom ušli padesátku. Že by stáří? Takže, když jsem se před půlnocí rozjížděl, zjistil jsem, že jsem na sále zůstal téměř sám.
Z Merklína jsme měli namířeno do Švihovského dvora, kde jsme byli už na jaře na kolech. Bylo krásně, takže cca 15 km cesty byla brnkačka, tedy pro někoho. Přirozeným výběrem jsme se rozpadli na dvě skupiny, ale skromně musím říci, že ta naše byla na tom lépe. Uprostřed cesty nám zajišťovala Alenka Svobodová catering. Přivezla chlazené plechovky s pivem, dále byl k mání čokoládový likér s višněmi, klobáska, sýreček a čokoládka. Tak jsme si další den s Mírou Páňou říkali, že to třeba nebude tak hrozné, až nás bude chodit jenom pár a ostatní budou co pět kilometrů zajišťovat catering. Ve Švihově na náměstí se Lilka dozvěděla, že Monika udělala jakési zkoušky a stala se diplomovanou arboretistkou, a tak hrdá matka hodila do placu panáky.
Večer už byl vydařený. Mary, Míra a Jiřka se chopili nástrojů a tak jsem mohl zorganizovat nácvik písně "Já mám kocábku", kterou budu jakožto vybraný zpěvák zpívat na slezině novomanželům Vaškovi a Lence. Vrcholem večera ale byly nevšední Pavelekovy kreace ve stylu břišních tanců, které nás provázely po celou Stezku.
V sobotu jsme poměrně brzy vyrazili na vlak do Kdyně, který jel už v 9:19 hod. Podle předpovědi mělo pršet. A opravdu začalo. Když jsme vystupovali v Kdyni z autobusu, už lilo, takže nezbývalo nic jiného, než zamířit do místní restaurace.
A ejhle, zde jsme narazili na Dvacítku, která nocovala v moštárně přes ulici. A co následovalo? No přece halasné vítání a panáčková smršť. Poté Dvacítka vytáhla nástroje a hrálo se a hrálo se. A protože pršelo a pršelo, tak jsme nespěchali, popíjeli, zpívali a vydrželi téměř 4 hodiny, až do dvou odpoledne. Hospodu mnozí opouštěli v podroušeném stavu, ale do noclehu v Podvéském mlýně to bylo 12 km, a tak jsme museli vyrazit. Nakonec se povedlo dojít i Libušce, která setkání s čerstvou arboretistkou obzvlášť oslavila.
Večerní zábava byla v režii Alenky Svobodové, která zde slavila svoje významné 70. narozeninové výročí. K tomu jsme jí popřáli živým obrazem, inspirovaným Alenčiným potápěním. Z poměrně skromného záměru ukázat žraloky přítuly vznikla pod režijní taktovkou Pavlíny rozsáhlá epopej o životě nad i pod mořem, do které se zapojili všichni, včetně Šárky, která se na Stezce objevila cca po 20 letech.
V neděli nám zbývalo do Domažlic pouhých 6 kilometrů. Za krásného počasí jsme vyráželi po skupinách na závěr Stezky, který byl v režii 23. trasy. A musím říci, že byl vydařený. Při hře na dudy vyhrávali všichni. A kdo měl málo, mohl si zasoutěžit o lístky do tomboly. Bylo to krásné, ale bylo toho dost.
Zdenál