Detail článku "sv. Jiří 2023"
Sv. Jiří 2023, tentokrát s podtitulem Cesta za dobře naplněným životem, aneb i v první zatáčce může být rozlitý olej
Sv. Čenda a sv. Jiří pro nás již tradičně vynikajícím způsobem připravili terén a vše ostatní pro hru, která tu už kdysi byla, ale ani dnes neztratila na kvalitě. Účast byla hojná, ubytování i hospoda v penzionu Na Hřebenovce v Lužických horách (Krompach-Valy) výborné, kdo si nezvykl na trochu vyšeptalou plzeň, přešel na cvikovskou 11, prostě pohoda.
A ráno jsme vyrazili na trasu za dobře naplněným životem s cílem uhrát to podle motta nejen se dožít, ale hlavně si užít. Za počasí se nahoře přimluvil pan Kolega, takže bylo jarně krásně, provoněně a slunečně (což bylo večer vidět na některých holejších lebkách, mírně zarudkých ksichtech a rdících se dekoltech dam).
Každý cestou v duchu promýšlel strategii, kolik investovat do toho užívání a kolik do prevence a pojištění proti případné chorobě a nikdo netušil, že první štace na Krkavčích kamenech by se mohla pro někoho stát tou poslední. Úvaha i taktika dvou účastníků, že v mládí je třeba si užívat, protože šance na to, potkat se s chorobou, je ještě minimální, se nakonec ukázala lichá, přitom statisticky to bylo tak zhruba 1:5. Ovšem, když si vytáhnete dvojku žaludskou (čili jedinou možnou z 52 karet), která se rovná exitus, získáte obratem přezdívku motorkář. Zkrátka olej byl rozlitý opravdu hned v první zákrutě po startu a ve stejné louži se vedle mne s mašinou rozmázl i Pavel Keprta, a to taky bez možnosti resuscitace.
Cesta pak pokračovala průnikem do Němec, pivíčkem U Rýbrcoula (5 EUR) a mírným zvýšením počtu neživých. Odtud někdo běžel přes vrch Luž a jiný podlužím až do chaty Luž, kde byl chutný oběd, část obědvala v sousední Lužické boudě. Pravda, i tady to byl pro někoho oběd poslední, čili vlastně vyhozené peníze.
Ovšem slavná árie - sbor židů z Verdiho Nabucca - zněla snad nejčastěji na další štaci v restauraci Maxmilián v Dolní Světlé a nebylo možné si nevšimnout poťouchlých šklebů organizátorů, když o co falešnějším, o to mocnějším zpěvem ohlašovali každý další exitus. Cestou padla i řada dobrých rad a doporučení. Např. motorkář Pavel prohlásil směrem k Janě N., že jestli zaplatila 300 Kč za prevenci, tak že vlastně projebala 200. Což logicky glosoval Míra P., že jebání by se jí v tomto případě mělo připsat do prožitků, čili kvality života. Leč, pokud je mi známo, nestalo se tak.
Hrstka živých se nakonec dovlekla zpět na místo startu a za nimi povlávaly mátožné postavy neživých. Zde se rozdávaly karty života naposledy a nakonec se stal třetím nejúspěšnějším Pavelek. Když nám chtěl při přebírání ceny pohovořit o své taktice, ozvalo se restauračním sálem hromové NÉÉÉ (ale přesto jsme se aspoň kus dozvěděli). Na druhé místo životními nástrahami prokličkovala Iva Dvořáků a nejlepší život měl nakonec Vykyš, který to navíc dotáhl až do devadesátky.
Večerní kar pak proběhl kultivovaně, v noci žádný duch nestrašil a v neděli dopoledne se už každý vydal svojí cestou.
Sečteno a podtrženo - totální úspěch.
A proto: vivat vita a svatý Jiří 2024!
Zaznamenal motorkář Zdeněk