Detail článku "Oslava MDŽ s předstihem"

Praha 6.3.2011
Mezinárodní den žen má své kořeny v první dekádě minulého století. Osmého března 1908 demonstrovalo v New Yorku 15 000 žen za volební právo a konec diskriminace v práci. Téhož roku byla na základě těchto protestů vyhlášena poslední únorová neděle dnem oslav amerického Národního dne žen. V roce 1910 navrhla Klara Zetkin, zástupkyně německých socialistek, na Mezinárodní ženské konferenci, aby Den žen nabyl mezinárodního charakteru. Návrh byl přijat, a tak se rozhodlo, že se svátek bude slavit na počest hnutí za práva žen.
Ačkoli pro MDŽ nebylo vybráno žádné konkrétní datum, už o rok později svátek slavily ženy v Rakousku, Dánsku, Německu a Švýcarsku. V roce 1917 proběhly protesty žen v carském Rusku, kde ženy vyjádřily svůj nesouhlas s první světovou válkou a bídou v Petrohradě. Nepokoje později přerostly v únorovou revoluci a abdikaci cara. Povstání ruských žen proběhlo dle gregoriánského kalendáře osmého března. Toto datum tak bylo později definitivně stanoveno jako den oslav MDŽ.
Vysvětlení o (padesátileté) připomínce rozehnané stávky amerických textilaček v roce 1857 je falešné a objevilo se až v roce 1955.
V předlistopadové české společnosti měly oslavy MDŽ podle politologa Doležala alespoň jednou za rok zamaskovat, jak byly ženy v komunistické společnosti diskriminovány. Dědictví komunistického režimu způsobilo, že Mezinárodní den žen je často spojován s karafiáty a oslavami ženství, a tak se zapomnělo na jeho skutečný význam. MDŽ je především dnem politického aktivismu a dnem boje za práva žen.
převzato z Internetu

A tak jsme ta práva žen šly oslavit na horu Vítkov, když nás Olina Panušková takhle hezky pozvala: AHOJ ŽENY
Sraz na oslavu MDŽ bude v neděli 6.3. (svátek má Miroslav) v 16 hodin na autobusové zastávce U památníku (BUS 133,175). Vyjdeme na Vítkov,pozdravíme Žižku,občerstvíme se v kavárně a budeme pokračovat  do restaurace U tří 333 http://www.u3trojek.cz/  kde z pochopitelných  důvodů rezervaci nemáme. Potvrťte, prosím svoji účast. O
Na zastávce U Památníku směrem na Ohradu jsme z autobusu vystoupily Olina Panušková, Alena Zemanová, Monika Misíková, Lilka Sussmannová. Za chvíli se objevily na zastávce U Památníku směrem na Florenc Mary Vytrhlíková, Martina Mlýnková, Ivanka Dvořáková a Zdena Habrychová. Pěšmo dorazila Olina Zemanová a autem Martina Vernerová. Alena nám všem rozdala uháčkované karafiáty, které jsme si viditelně připevnily na kabát. Ty dámy s uměleckým vkusem se vybavily vlastními červenými karafiáty a bonboniérou. Karolíně Sýkorové, která čekala na Ohradě a ne U Památníku, jsme doporučily, ať jde rovnou k Žižkovi, že tam budeme za chvíli také. U tanku před Muzeem odboje a armády ČR jsme udělaly společné foto a pomalu za stálého kdákání vystoupily až k soše Jana Žižky, která opravována byla schovaná za plentou. S Karolínou jsme se setkaly ještě před dobytím vrcholu.
Výhledy na večerní Prahu osvětlenou zapadajícím sluncem a s nízkými tmavými mraky na nebi uspokojily naše romantické duše. V Národním památníku na Vítkově jsme popily kávu, některé svařené víno, rozbalily a ochutnaly několik bonboniér (obsluha nic nenamítala) a podivily se, když nám dámám stojícím před jediným invalidním záchodem jeden pán poradil že „normální jsou za rohem“. Nějak jsme nemohly přijít na to, proč mu přijdeme normální. A pak už jsme spadly dolů ke vchodu do žižkovského tunelu. Tam některé jako bonus zašly ještě k Vystřelenýmu voku, kde probíhalo masopustní veselí s hudbou, kteroužto zastávku doporučila Martina Vernerová:
Jasně, že si U voka nesedneme, bude narváno, ale proto tam nejdeme. Ta hospoda stojí za nakouknutí a napití, je velmi žižkovská a hrála už v několika českých filmech. Ke trojkám bychom dorazily tedy později - to nevadí, stejně tam na nás čekají už od vánoc...
    U tří trojek měli výbornou dvanáctku, jen Zdena Habrychová měla pocit, že pije jen desítku. Hospodu jsme svým halasem zcela zaplnily, paní vedoucí nám srazila stoly a probraly jsme úplně všechno, aniž bychom potřebovaly nahlédnout do adresáře sedmnácté trasy. První várka odjela k domovu okolo půl desáté a zbytek se chystal na desátou. 175ka má totiž v neděli půlhodinové intervaly. Je to s podivem, ale autobus ujel nejen Zdence, která jela směrem na Skalku, ale všem, které se chtěly nablížit na Florenc. Možná by na ně autobusák počkal, kdyby, když jsem vlezla dovnitř, zrovna otevřely dveře hospody, ale jelikož se tak nestalo, nevím, jak zbytek dámské společnosti oslavu MDŽ ukončil.
zapsala Lilka