Detail článku "Ondřejovský triatlon 2011"

Pocity účastníka Ondřejovského triatlonu, 800m plavání, 22 km na kole a 5km běh.
Když jsem se přihlásil k tomuto riskantnímu podniku jako jediný ze 17ky, pociťoval jsem hrdost. Sice jsem tušil, že to nebude jen tak, ale netušil jsem, že to bude jen tak tak, abych přežil. Čtrnáct dní před závodem jsem se rozhodl, že budu trénovat běh, neboť ostatní přece nějak dám. Opravdu jsem měl ten morál a začal jsem pravidelně běhat. Moje kondice se neustále zlepšovala, takže jsem si začal dělat tajné naděje na umístění na bedně (v kategorii veteránů). Bohužel pár dní před startem jsem zjistil, že jsem přetrénoval. Nejen, že jsem nemohl běhat, ale ani chodit. Zbývaly čtyři dny a já jsem se musel dát dohromady. Motivace byla obrovská, ze tří účastníků mohu být maximálně třetí. Nebýt toho asi bych se zachoval jako zbabělec a vzdal bych. Takto jsem se zachoval jako blbec a nastoupil jsem. Po skoku do ondřejovského rybníka a pár prvních ostrých tempech jsem zjistil, že na rozdíl od běhání jsem trénink plavání hrubě podcenil. Na první otáčce jsem si hravě dopočítal, že zbývá už pouhých 720 metrů a pokud se chci dožít kýžené bedny, tak musím zvolnit. Poslední jsem nevylézal jenom proto, že jsme startovali s děvčaty v předstihu. Každopádně kdybych po plavání skončil, tak by to bylo akorát. Takto jsem musel zavázat nohu a už po necelých 5 minutách vyrazit s kolem. S kolem, ne na kole, protože hned na louce, kde jsem zapadl do bahna, mě znalejší opozdilci z řad mužů předjížděli na kole a v stoupání do Ondřejova jsem už byl poslední, neboť noha ani plíce mi neumožňovaly rychlejší tempo. Trasu jsem si ten den ráno projel autem, takže jsem ani moc nesledoval pořadatelské značky. Proto mi bylo divné, že v kopci do Střímelic mě předjížděli dva závodníci z kategorie mužů, už podruhé. A když jsem dojel do cíle cyklistické části a nebyl jsem poslední, žádal jsem pořadatele o diskvalifikaci. Věděl jsem, že by to byla moje záchrana. Ale nebylo mi vyhověno. Při diskuzi v depu mě dojeli a předběhli zbývající závodníci, takže to opět bylo spravedlivé a já jsem byl opět poslední. Vzhledem k tomu, že noha odmítala už jakoukoliv činnost, natož běh, jsem si dával postupné cíle, kde to vzdám. A takto jsem se dostal až k Pepíčkovi, což byla půlka běhu a mě stejně nezbývalo nic jiného, něž se pokusit dostat nějak zpátky. Nakonec se to podařilo a já stál na bedně. Bylo to úžasný a když přede mě někdo postavil půl láhve šampaňského, tak jsem ji dorazil, neboť jsem měl pocit, že jsem si jí zasloužil a stejně jsem si pro nic jiného nebyl schopen dojít. V každém případě jsem položil dobrý základ k tomu, abych v dalších ročnících mohl navázat osobními rekordy.
Zdenál