Detail článku "Kokostezka 2015 - Pánská sekce"
Sice jsem k tomu přišel jako slepý k houslím, tak se s tím chlapsky popasuji a zápis z Kokostezky píši, ALE ... (k tomu budu mít ještě poznámky), když mi přišel e-mail s instrukcemi ke KOKO s tímto obsahem:
Kokostezka 5.12. pro pány.
V sobotu ráno pojedeme autobusem ze Smíchova (8:30) do Mníšku pod Brdy. Tam budeme kolem 9. hodiny, hospoda tam je, ale asi ještě nebude otevřená. Pěšky půjdeme po žluté na západ přes Stříbrnou Lhotu a dál na jih do Kytína. Cestou by mohly být dvě hospody - Trampská a další v Kytíně. Pak dál po žluté přes obec Chouzava k Voznici (hospoda tam bude!). Z Voznice po zelené značce na východ lesem k Malé Hraštici, kde bude restaurace U Kapličky. Celkem ujdeme asi 16 km.
tož ač jsem chachar, který je v Praze už nějaký pátek a nekřtěný Vltavou, jenom vykoupaný ve štěchovickém zdymadle, tak pro mě instrukce pojedeme ze Smíchova znamená, že je odjezd ze smíchovského autobusového nádraží Na Knížecí.
Den před odjezdem jsem se potrestal po fotbálku jenom 3 plzničkami, abych v sobotu ráno neměl těžší vstávání. S malými bolístkami, které patří k věku, ale plný optimismu, jsem se probudil do krásného sobotního rána. Říkám si, pohodička, žádný časový pres. Dojel jsem s předstihem a v poklidu Na Knížecí. Prošel jsem si nástupiště hledaje to správné, protože orientační plánek byl, samozřejmě, až na posledním peronu (toho logistika přes tabule bych chtěl potkat). Ale nějak mi hlava nebrala, že není vidět žádný známý ksichtík. Po 10 minutách potulování zastávkami si říkám, že je třeba se obrátit k příteli na telefonu. Volám Vykyšovi a ten mi vesele oznamuje, že odjezd je ze Smíchovského nádraží. Ještě, že jsem měl ráno tu pohodičku s tou časovou rezervou!
Dojel jsem ke Smícháči a koukám, na nástupišti samotinská Olinka P., která hned po pozdravu na mě vychrlila to ALE, že jsem poslední a podle rozhodnutí velitele vycházky BIG Járy píši za pány zápis. Nastoupil jsem do autobusu, kde už v družném rozhovoru posedávala pánská sekce. Cestou si mě chlapci dobírali a doložili, že má výmluva o záměně odjezdu je chabá. S odstupem můžu potvrdit, že jsem skutečně přehlédnul ten pravý ořechový e-mail s těmi správnými instrukcemi.
Přijeli jsme do Mníšku, zorientovali se a plni nadšení vyrazili. Na kopečku za náměstím nás Jára pochválil a za odměnu, že neděláme vylomeniny, vytáhnul láhev šampusu. To jsme kvitovali s nadšením, každý si lehce líznul a pokračovali jsme dál. Při opuštění Mníšku nás předjela kolona motorizovaných čertů na prskoletech a jako poslední krásná čertice, která na nás laškovně vyplázla jazyk.
Cestou jsme měli přehršle chytrých keců a nápadů. Jako já například, že na stáří bychom mohli chodit na ryby a mlčky si na nich pokecat. Hned jsem to dostal zpátky, že se mnou to mlčky nebude. Ale to mě, chlapci, málo znáte! Já jsem těžký introvert, který to dovedně maskuje a slovy JBT, vyhledávám jenom samotu v 15 až 20 lidech. A protože na rybách nás nikdy 15 až 20 nebude, tak konečně si toho klidu a samoty užiji.
Došli jsme na rozcestí, kde znalci místních poměrů z naší výpravy nás správně směřovali k místní trampské hospodě a restauračnímu podniku Čunčí huba U Dernerů. Měli otevřeno, tož jsme si dali po polévce, pivu a přitom pokračovali v koko kecech. Měl jsem vzletnou myšlenku do diskuze a nějak jsem ji široce pojal a při tom rozmachu jsem rozlil pivo. Prostě hlubokomyslná myšlenka. Tím jsem byl za trubku. Hned jsem se k tomu zodpovědně postavil a dal rundu panáčků jako omluvenku. Mezitím se nám dovolal Keprťák. A tady je to hlavni ALE. Byl POSLEDNÍ!!! Že nás nestíhá, protože se zrovna dostal do obklíčení myslivců a málem se stal lovnou zvěří. Takže musí oklikou a že nás počká v Kytíně v hospodě. Dopili jsme a zvesela vyrazili do Kytína. V místní hospodě jsme narazili na jediného hosta - Pavla. Aby mu nebylo smutno, že si nás neužil a ani paní vedoucí, že by z nás nic netržila, tak jsme si dali po pivku. Z Pavla vylezlo, že nestíhal odjezd, protože ta jeho špatně nařídila budík. Hned jsem tu jeho pochválil a Pavlovi oznámil, že podle výkladu Járy by měl napsat zápis, protože tím se stal posledním účastníkem výpravy. Bylo dojemné vidět, jak ho to potěšilo. Po rychlém občerstvení jsme pokračovali přes pole a lesy do další občerstvovací stanice. Tu jsme našli v restauraci hotelu ve Voznici. Dali jsme si jídlo, pivo a do hospody dorazil i Jouza. Toho za posledního nepočítám, protože má v okolí chalupu. Chalupář ... místo, aby udělal něco pro své tělo a chlapsky šel Kykyrikí.
Když už se zábava rozjížděla a vypadalo to, že se hned tak nezvedneme, tak Vykyš moudře a správně posoudil, že je čas zvednout pozadí a za světla vyrazit. Přidal se Jirka Richman se svým čtyřnohým doprovodem Kasíkem. Opustili jsme hlavní sekci Kykyrikí a vyrazili do Malé Hraštice do restaurace U kapličky. Malá Hraštice nás uvítala vyzdobeným náměstím s mikulášskými motivy. Nakouknul jsem do té vyhlášené cukrárny (samo, že jenom ze zvědavosti, protože tam, kde se nečepuje plzeňský ionťák, tam je zbytečné se zdržovat) a neomylně zamířil do restauračního podniku. Podnik vypadal příjemně, očekával jsem, že budeme mít salónek, ale ten si zabrali myslivci. Zřejmě ti, co naháněli Keprťáka. Ještě, že to ustál a přežil, neboť nevím, jestli by si ho dávali k večeři se šípkovou či se zelím. Měli jsme rezervičku dvou stolů. U stolku vedle baru už seděl Vykyš s Jirkou, Kasíkem a velice pěknou sympatickou babou. Vykyš mi ji představil jako Milušku. Posléze jsem se dozvěděl, že to je TA Miluška, co dělala v TOM baru v Břevnově, a vůbec se Vykyšovi nedivím, že s ní udržuje takový hezký kamarádský vztah. Mezitím přijel Milušky syn Filip, od kterého jsme dostali lukrativní nabídku na odvoz do Prahy, což jsme s ohledem na pozdější vývoj situace ohledně ubytování kvitovali jako rozhodnutí večera.
Mezitím dorazil hlavní voj - sekce Koko. Rozprostřela se k rezervovaným stolům. Podsaď to vše bylo v naprostém pořádku. Hlavní problém nastal v komunikaci s místním mladým zastupujícím šéfem restaurace ohledně ubytování. To se mu nepovedlo vyřešit, a tak převážná většina Koko a Kykyrikí jěště večer odjela. Ale tady komentářem sloužit nemůžu, protože jsem u toho už nebyl.
My tři muži, o psu nemluvě, s mladým řidičem Filipem jsme zakončili odyseu v Praze, přesně tam, kde jsme ji ráno počali. A na kopci byl zvonec, zápisu je konec.
Účastníci - pánská sekce Kykyrikí:
Vykyš, Páňa, Petöfi, Ríša H., Honza, Michal Č., Jarda, Jirka Richman, Venca K., Pavelek, hafík Kasík, dojíždějící Keprťák a chatař Jouza.
S malým časovým odstupem 19.12.2015 zapsal
Pavelek