Detail článku "68. Stezka České středohoří"

7. - 10. 5 . 2026

 

DEN PRVNÍ:

Začali jsme před devátou hodinou jízdou vlakem z Hlaváku do Lovosic a pokračovali dopoledním autobusem do Třebenic. Tam jsme poseděli v restauraci Radnice a následně (diferencovaně) vyrazili směrem k penzionu v Kocourově. Skoro všichni cestou zmokli. Večer jsme se poveselili v místní restauraci a následně i ve společenské místnosti penzionu.

 

Dojmy z celé Stezky: Děkuju Pavlovi Keprtovi, že zorganizoval Stezku, která si u nás (na rozdíl od některých jiných tras) zachovává styl každodenního putování po krajině. Navíc ji připravil tak, že byla dosažitelná i pro ty, kteří musí k přesunu do dalšího noclehu použít i hromadnou nebo individuální dopravu.

 

Kvůli výše zmíněnému děkuju i Aleně Svobodové, díky které (a jejímu autu) jsme předešli mnohým potížím. Jó a navíc ten raut!

 

Děkuju těm, kteří prokázali nesnižující se fyzickou kondici a některé dny ušli (jak za mlada) třeba i osmnáct kilometrů.

 

Děkuju i těm, kteří se občas popovezli, protože ukázali, jak mají rádi Sedmnáctkovou partu a (přes své neduhy) na Stezku jeli.

 

Děkuju počasí, že se vyřádilo první den a v těch dalších nám umožnilo příjemné putování po Českém středohoří.

 

Tak zase příště, Sedmnáctkoví Stezkaři! Mirek P. 

 

----------------------------------------------

DEN DRUHÝ

V pátek 8.5.2026 jsm vyrazili z penzionu Kocourov všichni společně do Velemína, kde jsme se mohli občerstvit v místním Motorestu:posezení příjemné, zvláště, když se o nás starala milá obsluha, jejíž "prdelky" neušly nejen Šomiho pozornosti.

Část sestavy si z Velemína k nádraží Radejčín zkrátila cestu autobusem o cca 4,5 km. Cestou jsme míjeli rozhlednu Radejčín, odkud si někteří svým výstupem nenechali ujít krásný výhled na celé okolí včetně toku Labe. 

Etapu dlouhou 13 km jsme zakončili v penzionu U svaté Barbory.

 

Zapsal Pavel Keprta

 

Doplňuji Pavla:

U svaté Barbory jsme výborným rautem patřičně oslavili skutečnost, že Alenka Svobodová se po cca 35leté známosti v lednu letošního roku šťastně provdala za Ivana Nádeníččka.

Zapsala Lilka 

 

 ----------------------------------- 

 

DEN TŘETÍ

Po snídani jsme vyrazili směr Střekov asi 9 km přes Podlešín. Po pár km jsme šli lesem, dá se říct hore (tedy spíš dole) kopcom. Byl to docela kamenitý sešup. Prošli vodní elektrárnou Střekov a na parkovišti u hradu na nás čekala Alenka, která přivezla občerstvení z předešlé oslavy. Bodlo to. Poseděli jsme v restauraci U Wagnerka, kde téměř nikdo neodolal domácímu štrůdlu.

Ti zdatnější šli pak do Svádova dalších asi 6 km pěšky, ostatní dali přednost lokálce. 

Ubytování v penzionu Koruna bylo fajn a majitelka zavírací dobu změnila z 22 hod. na 23 hod. Manžel nakonec svolil až na téměř 01 hod., s tím, že ve sklepě má piva dost. Po sledování fotbalu (derby Slavia-Sparta), který sledovali i ti, co fotbal nemusejí, začala zábava, která byla super, dokonce jsem měla sexy taneček se Zdenálem, za což mu děkuji.

Zapsala Jiřka

 

Doplňuji Jiřku:

Moje zážitky byly zcela jiné. Ráno mě chytla záda tak, že jsem skoro nevstala z postele. Využila jsem proto auto Alenky Svobodové stejně jako Pavlína, která už má termín na totálku kolena. Cestou jsme přibraly ještě Honzu Maňáka, který si před obchodem ve Stebně rozbil koleno. Jo, jo, je nás mrzáků čím dál tím víc.

Zapsala Lilka

----------------------------------------

 

DEN ČTVRTÝ

Neděle 10.5.2026 závěrečný den

Do posledního dne jsme vkročili opravdu zvesela. Postarali se o to hlavně Jiřka s Mírou, kteří neúnavně hráli. Nejenže se jim podařilo přebít rozjitřené emoce pánské části T17 z nedohraného derby pražských S, ale hráli s takovým nasazením, že jsme se do neděle protančili a prozpívali, někteří hlavně propili.

Ráno nás čekala bohatá snídaně a rozloučení s milým personálem rodinného penzionu Koruna ve Svádově.

Seběhli jsme k nádraží a vyrazili vláčkem k našemu cíli do Litoměřic.

Závěr 68. Stezky proběhl v litoměřickém areálu letního kina v režii T26. Slunečné počasí a areál obklopený zelení dodaly celému stekání příjemnou a pohodovou atmosféru.

Klobás, gulášovky a hlavně piva bylo opravdu dost a na všechny se dostalo bez velkých front a zdlouhavého čekání.

Trasová soutěž proběhla na téma vulkanická činnost, které je pro zdejší krajinu charakteristická.

Musíme si přiznat, že jsme minulý rok nasadili vysokou laťku (polonézou), udržet se nám ji, bohužel, nepodařilo.

Radost nám však udělalo 3. místo o stezkovou Myš a hlavně dělené 2. - 3. místo v soutěži o "Šutr s příběhem". Velké díky posíláme Honzovi Soukalovi do Brna!

Návrat do Prahy stezkovým vlakem proběhl rychle a bez komplikací. Dobrou náladu účastníků podpořilo muzicírování a dostatek nápojů.

Těšíme se na 69. ročník!!

Zapsala Lenka