Detail článku "64. Stezka Českým rájem"

64. Stezka Českým rájem 12. - 15. 5. 2022

 

Trasa: Semily - Bozkov - Splzov - Malá Skála - Turnov (zakončení na stadionu Ludvíka Daňka)

 

Účastníci: Zdenál, Jirka B., Jirka K, Michal, Pavelek, Pavel a Pavlína K., Alena S., Jiřinka, Jana K., Jana N., Honza, Míra P., Míra V.,Petr P., Lilka, Šomi, Soňa 

 

Čtvrtek 12.5. den první: Semily - Spálovský Mlýn - Bozkov (10,4 km; převýšení 362 m)

 

Dopoledne odjezd autobusem z Černého mostu do Semil, oběd, pivíčka, kafíčka a pak už batohy na záda a přes Bítouchov po naučné stezce Údolí Jizery - Riegrova stezka k Spálovskému mlýnu. Moc pěkná trasa se spoustou zajímavostí:

• visutá lávka nad řekou Jizerou, která obchází skálu sahající až do řeky. Lávka je dlouhá 77 metrů a visí 5,4 metru nad původní hladinou řeky. Naproti lávky přes řeku je skalní via ferrata Vodní brána (zurovna po ní lezly dvě osoby :-));

• pohled do údolí řeky Jizery a na protější svah s Krkavčí skálou z Böhmovy vyhlídky;

• dvanáct metrů dlouhý tunel vyražený ve skále, který vznikl v roce 1909, kdy Klub českých turistů budoval pěší stezku údolím Jizery;

• studánka Antala Staška - pramen pojmenovaný po spisovateli Antalu Staškovi (vlastním jménem Antonín Zeman), který byl občanem Semil (voda ze studánky není pitná!);

• malá vodní elektrárna Spálov. Výstavba secesní stavby na soutoku Jizery a Kamenice probíhala v letech 1921 - 1926. Od jímacíh jezu, situovaného o 1,75 km výše proti proudu Jizery, je k elektrárně veden náhon raženou štolou dlouhou 1 323 m a dále zděným kanálem dlouhým 437 m. Dokonale promyšlené dílo sloužilo bez přestávek 72 let, v roce 1998 byla elektrárna odstavena z provozu a došlo k její modernizaci (dnes plně automatizovaná, výkon 2 400 kW, průměrná roční výroba nyní dosahuje 12 000 MWh).

 

Po občerstvení v hotelu Spálov (Petr P. i já pamatujeme ještě dřevěnou turistickou chatu a oba jsme se shodli, že nám byla daleko příjemnější než nově zrekonstruovaná budova v moderním designu kov a sklo) pokračujeme Palackého stezkou proti proudu řeky  Kamenice až k rozcestí Pod Bozkovem a velmi prudce vystoupáme do Bozkova. Docházíme v podvečerní výhni. Penzion Dřevěnka je úžasná roubenka, obsluha v restauraci milá, rychlá a vtipná. První piva jen zasyčela. Po večeři jsme sebrali síly a vystoupali 112 schodů na vyhlídkovou věž kostela Navštívení Panny Marie. Západ slunce nad Ještědem byl dechberoucí.

• V roce 1989 odvrátil Miroslav Balatka demolici unikátní roubené stavby uprostřed Bozkova. Původní hostinec U České koruny, kterému desítky let nikdo neřekne jinak než Dřevěnka, byl v roce 1987 v tak zoufalém stavu, že na něj byl vydán demoliční výměr. Nyní roubenku všichni obdivují - dřevěná prkenná podlaha, petlice na dveřích a fotografie, které staletou historii připomínají. Skutečné stáří nemovité památky však Balatkovi neznají. První zmínka v obecní kronice se datuje k roku 1752. To však už Dřevěnice stála a mohla tu předtím stát desítky let.

 

Pátek 13.5. den druhý: Bozkov - Železný Brod - Splzov (13,6 km; převýšení 456 m)

 

Ráno bohatý švédský stůl, ale restaurace zavřená, tak jsme (někteří) před nástupem na trasu museli (rádi) vzít zavděk obchodem COOP a plechovkovým pivem. To, co jsme včera v potu tváře vystoupali, jsme dnes s bolestí v kolenou k řece Kamenici slezli. A pak po modré značce opět stoupali pořád vzhůru podél potoka Střevelná do obce Střevelná, abychom se odtud zase šíleným spádem sesunuli do Železného Brodu. Naštěstí jsme si odpočinuli a nabrali síly v příjemné restauraci U Zvonice (naproti přes Jizeru je totiž u kostela sv. Jakuba Většího dřevěná zvonice postavená v roce 2008 na místě původní zvonice z roku 1761, která v roce 2007 shořela). Někteří se necítili na další náročné kilometry a dojeli do Splzova autobusem.

Z Železného Brodu, jak jinak, šílený krpál nahoru do obce Chlístov, kde jsme poseděli ve stínu. Michal rozdal čokoládu a trochu jsme se srovnali. 

Následovala příjemná cesta do Bzí, na začátku obce ostře doleva a pak zase doprava lesní cestou ke Splzovským vodopádům. Jeník už v Chlístově nemohl vydržet čekání, tak vyrazil sám, vzal to ale jinudy a musel se vracet, u Bzí jsme na něho raději se Šomim počkali a pak společně pokračovali k vodopádům. Podle Wikipedie má Splzovský vodopád dvě ramena cca tři metry vysoká, nad rameny se nachází jeden metr vysoký stupeň z balvanů. Pro momentálně velmi suché předletní období je výraz "vodopády" nadnesený, po balvanech se plazil jen malilinkatý potůček. 

Zbýval už jen kousek do Splzova, kde nás čekala restaurace a penzion Formanka. Nejdřív pivo, pak sprcha, pak večeře a pak hudební večírek se zpěvem a tancem. Kapela Jiřinka (kytara a foukací harmonika) a Míra P. (dvanáctistrunná kytara) hrála skvěle, společnost se bavila, děvčata tančila, někteří hoši také tancovali, ale jiní hoši žvanili a rušili :-(

Pan vedoucí posunul zavírací dobu na 23:00 hod., poté jsme převzali natočené petlahve s pivem a odebrali se do společenské místnosti ve Formance je v dobře sladěném kolektivu vypít. Krásný kraj, krásné zážitky!

 

Sobota 14.5. den třetí: Splzov - Besednice - Malá Skála (12,6 km; převýšení 475 m)

 

Co bolí to přebolí, namasírovat svaly, dobře posnídat, startovní pivo, rozlučka s Jiřkou a Alenou a hurá na trasu! Kousek po silnici, pak do lesa, v Líšném přes most a ejhle, otevřené občerstvení Galerka Líšný, byl by hřích ji minout! Doplnili jsme kalorie a vyrazili zase do kopce k rozcestí Pod Závrším, odtud po zelené značce na Prosíčka. Na vrcholu kopce jsme na vyhlídkovém místě spočinuli, pogratulovali Honzovi k čerstvě narozenému druhému vnoučkovi Davidovi, připili na zdraví a čekali na Lilku a Šomiho. No, co se nestalo - kartografka a orientační běžec (vybavený GPS) minuli odbočku na zelenou značku! Teda pěkně jsme se nasmáli, to nevymyslíš! Setkali jsme se s nimi na silnici za Prosíčky a pokračovali směrem k Besednici. V Besednici jsme zakotvili v hospodě Na terase, skvělá gulášovka, vynikající domácí rohlík a Krakonoš. Moc jsme si pochutnali!

Rozhodli jsme se projít celou NS Besednickými skalami, oba okruhy dr. Edvarda Beneše skalními městy. Skvělé rozhodnutí, stezka mezi skalami, schody nahoru a dolů, úzké prolézačky, vysoké pískovcové skály, vyhlídky, prostě SUPER! Např. vyhlídka Kde domov můj. Ze skály je vidět údolí Jizery a protější hřbet s Drábovnou (tam budeme v neděli). Název pochází od členů České filharmonie, kteří se shodli, že vyhlídka odpovídá slovům naší české hymny. 

Po nádherných vyhlídkách nás čekal brutální sešup dolů do Malé Skály. Většina si dala U Boučků pivo a pak se odebrala do hotelu Kavka, místa dnešního noclehu. Zdenál, Jirka B., Šomi a já jsme vyrazili na Pantheon, čili zříceninu skalního hradu Vranov. Těch schodů! Důchodcovské vstupné 40 Kč, složit batohy ve stánku s občerstvením a hurá na prohlídku. Zase prolézačky mezi skalami a schody nahoru dolů, bolest nohou jsem vůbec nevnímala, protože prohlídka Pantheonu mě naprosto ohromila. Děkuji Pavlíně za doporučení sem vylézt. Tu krásu nelze popsat slovy. Před sestupem jeden Rohozec.

V hotelu Kavka jsme po večeři (guláš se moc nepovedl) hodnotili dosavadní průběh Stezky a aby nám to lépe šlo, rozhodl Zdenál, že si dáme z trasového fondu (částku poskytla naše skvělá pokladní Mary) panáčky, jojojo, to se nám to hodnotilo!

 

Neděle 15.5. den čtvrtý: Malá Skála - Dlaskův statek - Turnov (10 km, převýšení 208 m)

 

Snídaně, pivo, rozlučka s Pavlem a Pavlínou, část skupiny vlakem do Dolánek. Pavelek, Zdenál, Jirka B., Honza, Šomi a já míříme na Zlatou stezku Českého ráje: skalní hrádek Drábovna (zaniklý skalní hrádek od středověku střežil obchodní cestu údolím Jizery; název je odvozen od Drába, loupežníka, který zde žil a škodil lidem v okolí), Jizerská vyhlídka, Bukovina, Dolánky. U Dlaskova statku se scházíme s vlakovou sekcí. Občerstvujeme se a společně odcházíme směr Turnov - stadion Ludvíka Daňka (při závodech 2. srpna 1964 zde Ludvík Daněk vylepšil světový rekord v hodu diskem na 64,55 metrů).

 

Co psát o zakončení? Soutěžili jsme:

Král Jirka B. + Myš Jana K. házeli granátem (sportovním); trasovou soutěž na téma "Trosky" zvládl šéf Zdenál sám. Sice jsme nevyhráli, ale odměnu jsme získali - 2x dárkové balení piv z Pivovaru Rohozec.

 

Přijeďte o víkendu 18. -19.6. do Ondřejova na Honzovy narozeniny, ochutnáte!

 

Velké poděkování Pavlovi, který zajistil ubytování v postýlkách i s polopenzí a pečlivě vymapoval denní trasy, kde nechyběly hospody! :-)  :-) 

 

Zapsala Soňa 

16. 5. 2022

(fotografie k článku najdete ve Fotogalerii)

 

Dovětky účastníků:

 

Ahoj Všem,

bezvadná akce plná veselých zážitků a - samozřejmě - kopců. Bezva bylo na vyhlídce v Bozkově. Krásný západ slunce. Nelze zapomenout na noc v Bozkově, kde jsem se vyspal se šéfem trasy .

Vykyš 

 

Ahoj,

vedle mnoha dalších věcí, mě nadchla trasa. Začátek podle Jizery, nádhera! Někde jsme se do těch kopců a věží nadřeli, ale ty výhledy: Trosky, Ještěd, Bezděz, Krkonoše, Říp, Ralsko, Matterhorn. Kde jinde to člověk uvidí?

Michal 

 

Zdravím, 

skvělá organizace i atmosféra.

Jirka K.

 

Ahoj Stezkaři,

mně se líbil náš počet do dvaceti chodců, že se tak během Stezky potkáme každý s každým. Ty padesátihlavé trasy mně nepřipadají kompaktní. Zato my jsme TÝM!

Mirek P. 

 

"Musíte se více snažit, pane správče" víceméně tuhle větu jsem slyšel před trasovou soutěží, když nikdo nic nevymyslel. Jinými slovy, jsi šéf, tak si poraď.

Tak takhle ne, přátelé, příště bude určen ředitel trasové soutěže a snažit (smažit) se bude on.

Ale jinak vás mám všechny rád.

Zdenál