Detail článku "63. Stezka - Demarkační"
63. Stezka, odložená z května na září 2021, se navzdory covidu uskutečnila, se zakončením v letním kině v Písku v plném rozsahu: překvapení v podobě pevného plastového 0,5 l kelímku s logem Stezky, TAKová hymna, soutěže Myší, Rytířů i trasové, catering, společné mezitrasové hraní. Pořadatelská T20 se vytáhla. Zakončení skvěle moderovali Veronika Jiravová a Petr Misík, pěkně jim to všechno odsejpalo ...
Sobota 25. 9. 2021
Naše T17 zahájila stezkové putování z Mirovic, kam jsme rychlíkem z hlavního nádraží na společné či důchodcovské jízdenky dojeli ve složení:
Mary, Lilka, Pavel a Pavlína, Jára a Karolína, Jirka Boháč, Michal Čakrt, Pavelek, Aya, Honza M., Míra a Olina, Petr Prokop, Šomi, Vykyš, Lenka Z. a já.
V půl desáté už v Mirovicích čekal Zdenál s Olinou, kteří dorazili z Písku. Po uvítacím šampáňu jsme vyrazili po červené značce do Horosedlic a dále po neznačené cestě do restaurace Lety, kde byl domluvený oběd. Vaří tam skvěle - jídlo velmi chutné a porce obří. Tady se k naší skupině připojila Táňa.
Po naučné stezce jsme došli k volně přístupné kulturní památce Lety (pomník, replika baráku, amfiteátr). NS se věnuje dějinám koncentračního tábora, který zde byl zřízen v letech 1942-1943 a určen převážně pro Romy; z tohoto tábora byli odváženi do vyhlazovacího tábora Auschwitz v Osvětimi. NS začíná v obci Lety před obecním úředem a vede kolem bývalého tábora až ke zmíněné kulturní památce.
Pokračovali jsme po červené značce do Kožlí (bezva restaurace U Nováků), pak po neznačené cestě, až jsme narazili na zelenou turistickou značku a došli do cíle - Autokempu Vír. Za nádherného počasí jsme ušli krásných 14,5 km.
Večeře a pivo v nedalekém Sportbaru. Seděli jsme pod přístřeškem (velký pártystan, stoly, lavice), při dostatečné vrstvě teplého oblečení se dalo vydržet do zavíračky. Komu byla fakt zima, mohl se ohřát u venkovního krbu.
Neděle 26. 9. 2021
Na snídani zpět do Sportbaru a v jedenáct jsme razili dál. V parku panství Orlík jsme na schodech soukromé hrobky Schwarzenbegrů (zmenšené částečné kopie schwarzenbergské hrobky u Třeboně) pořídili společné foto (viz Fotogalerie).
Pokračovali jsme vyhlídkovou cestou nad vodní nádrží až k zámku Orlík, občerstvili se v bufetu u parkoviště (původně plánované občerstvení U Rybiček mělo zavřeno), prošli kus NS Orlík-Zvíkovské podhradí, odpojili se z ní ve Žďákově a po modré značce prudce vystoupali do Starého Sedla k dnešnímu cíli, restauraci U Cvrků, kde jsme měli zajištěný nocleh v chatičkách (moc pěkných!). Dnes to bylo pohodlných 10,2 km.
Z Orlíku odjely Olina P. a Karolína (v pondělí do práce). Ve Starém Sedle se naopak připojili Věra N., Jana N., Petr a Marcela. Bohužel, zkolaboval nám Honza M., záchranka ho odvezla na neurologii do Písku, kde si pár dnů pobyl. K naší velké radosti se odpoledne U Cvrků objevila i Macík, která pak Honzu v píseckém špitále trochu dozorovala. Pozdě večer dorazila z Brna Alena a přivezla Jiřinku, která se urvala od oprav domu poničeném děsivým tornádem, které se 24. 6. 2021 prohnalo Moravskou Novou Vsí. Jak rádi jsme ji všichni viděli - zdravou, pozitivní, dobře naladěnou!
Večer byl věnován vzpomínce na pana Kolegu, který nás opustil 2. 9. 2021. Zdenál v sále rozvěsil velkoformátové fotografie - pan Kolega ležící, spící, pochodující, maskovaný, veselý - no, jak si pamatujeme ze Stezek. A hrálo se a zpívalo dlouho do noci.
Pondělí 27. 9. 2021
Mary se dnes vrací do Prahy (zkouška sboru, zítra vystoupení na Svatováclavských slavnostech). Po snídani (švédský stůl není úplně to nejlepší řešení, na některé fakt skoro nic nezbylo) jsme vyrazili po červené značce tzv. Sedláčkovou stezkou do Nevězic (Sedláčkova stezka je turistická cesta vedoucí podél řeky Otavy z Písku až na Zvíkov. Stezka v délce 25 km byla vybudována v letech 1924-1928 a byla pojmenována po Augustu Sedláčkovi, profesorovi, historikovi a vášnivém turistovi z přelomu 19. a 20. století. Její severní část je dnes zaplavena Orlickou přehradou. Z toho důvodu byla stezka přeložena nad údolí. Je součástí evropské dálkové trasy E10).
V Nevězicích jsme v hospodě U kapličky pojedli a u piva probírali náš příspěvek k trasové soutěži: měli jsme připravit minutový proslov německého nebo amerického nebo ruského důstojníka burcujícího své vojáky před posledním útokem s použitím slov krtonožka, ozvěny švabachu, dvacítka, potravinový lístek, spánková pohotovost a větrák. No, po dlouhé, občas velmi bouřlivé debatě jsme se dobrali konsensu a projev byl na světě. Přednesu se chopil Michal Čakrt a šlo mu to fakt skvěle. Tak bude zítra náš trasový soutěžící.
Pokračovali jsme Sedláčkovou cestou krásnými lesy, po cca 9 km uhnuli na neznačenou cestu a kousek po modré se dostali do Varvažova (po roce 1989 bylo varvažovské panství v restitucích navráceno orlické větvi Schwarzenbergů; taky se zde natáčel film "Je třeba zabít Sekala" - u varvažovského zámku Sekal vyzýval místního kováře Barana na souboj u křížku).
Hospoda U Hastrmana byla zavřená, a tak jsme bez občerstvení pokračovali ještě 1,5 km do cíle v kempu Vážka na břehu řeky Skalice. Dnes jsme urazili 13,4 km.
Naše řady rozšířila Ivanka D. Sedmnáctka ubytována v pohodlných bungalovech, T15 v malých chatičkách, večer všichni pohromadě ve společenské místnosti. Díky Jiřině se večírek velmi vydařil. Zpívalo se, tancovalo ... T15 byla nadšená. My taky, protože Patnáctka měla hudebníky (s autem) z Hodonína, a tak Jiřka nemusela odjet v noci s Alenou zpátky do Brna, ale mohla koncertovat hluboko do noci, úterní odvoz na Moravu byl zajištěn!
Úterý 28. 9. 2021
Trochu jsme si pospali a v klidu a pohodě zamířili na nádraží Dolní Ostrovec, odkud nám jel v 12:46 hod. vlak do Písku.
Rozhodli jsme se pro žlutou značku podél řeky Skalice. Byla to ovšem nesmírná štrapác - popadané stromy, přelézání kmenů, prodírání se křovím, žádná jednoduchá turistika! Nakonec jsme se přece jen všichni probili k rozcestí Skalice-most, odkud jsme po zelené značce už pohodlně došli přes Ostrovec na nádražíčko Dolní Ostrovec. Urazili jsme 5,2 km.
Ráno odjela Táňa zpět do Sezimáče, v Ostrovci čekal Gigi a odvezl Ivanku, Ayu a Lenku Z. do Prahy. My zbylí vlakem do Písku. Příjezd 13:04 hod., do letního kina na zakončení pohodlnou chůzí čtvrthodinka, začátek zakončení v 13:20 hod. jsme stihli akorát. Milé překvapení v podobě "trvanlivého" plastového 0,5 l kelímku. Honzovi jsme ho po Zuzce poslali do nemocnice.
Trasová soutěž se nám vůbec nepovedla. Jak to Michalovi včera v hospodě v Nevězicích šlo, tak mu to dnes na píseckém pódiu nešlo vůbec, prostě fiasko. Ale nevadí, v soutěži Myší a Rytířů se naši soutěžící Jiřka a Zdenál probili do americké zóny a získali láhev whisky.
Zpáteční stezkový vlak standardní - s pivem a muzikou cesta rychle utekla, v půl osmé jsme byli v Praze.
Velké poděkování Zdenálovi za zajištění 63. Stezky - pohodlné ubytování, bezva hospody a super počasí!!!
Zapsala Soňa