Detail článku "60. Stezka - zakončení Kyjov"

Pátek 4.5.2018 - 1. den: Staré Město u Uherského Hradiště - Buchlovice-Smraďavka

 

Sraz na hlavním nádraží v půl deváté, Míra P. pro nás zajistil jízdenky a místenky - odjezd 8:58 hod, přímý rychlík do Starého Města u Uherského Hradiště, příjezd 12:14 hod.

Cesta hezky rychle uběhla, ani jsme nestačili všechno probrat:-). Hned ve staroměstské nádražce oběd (podnik čistý, ceny mírné, kvalita slušná, personál vstřícný).

 

Vymotali jsme se z města a po Poutní cestě růžence se vydali směr Velehrad:

Mirek a Olina P., Michal Č., Jára Č., Pavelek, Zdenál, Jana K., Honza M., Jana N., Petr P., Pan kolega Jiří S., Lilka, Míra V. a já.

 

Poutní cestu růžence slavnostně požehnal olomoucký arcibiskup Jan Graubner v neděli 13. 6. 2010, cesta spojuje velkomoravský Veligrad (Staré Město u Uherského Hradiště) s Velehradem. který se stal v průběhu dějin nositelem cyrilometodějské tradice. Autoři ideje Poutní cesty, architekti Miloš Klement a Petr Todorov, upřesňují: "Myšlenka na její vybudování vznikla jako odezva návštěvy papeže Jana Pavla II. na Velehradě. Tehdy vzniklo úsilí vrátit poutnímu místu jeho význam a dále je obohatit o současné výzvy. Cesta má být přípravou, vstupní bránou k obnově duše člověka, společnosti, krajiny. Čas cesty je tak navrácen svému lidskému rozměru, je měřen krokem a modlitbou. Krajina, kterou cesta vede, dostává hlubší smysl. Poutní místo se opět stává očekávaným cílem, vyvrcholením úsilí cesty a soustředění modlitby."

 

Poutní cesta růžence má celkem dvacet zastavení, která podle návrhu výtvarníka Milivoje Husáka vytesal kameník Josef Kozel. Každé zastavení symbolizuje jedno tajemství a sochařsky je zpracováno z božanovského pískovce. Úvod představuje Radostný růženec, následuje Růženec světla, Bolestný růženec a vyvrcholením je Slavný růženec. 

 

Ve Velehradě jsme si prohlédli Baziliku Nanebevzetí Panny Marie a sv. Cyrila a Metoděje, která je součástí Velehradského kláštera a je nejvýznamnějším poutním kostelem České republiky.

 

Krátké občerstvení v Restauraci ve Mlýně a pokračujeme přes Tupesy a Břestek do Buchlovic. Na kopci na horizontu trčí hrad Buchlov a od něj vietor věje - silně a pořád, přesně jako v té písničce!

 

Muzem Podhradí i zámek Buchlovice jsou již zavřeny, tak je holt dáme fakultativně někdy jindy - třeba na výstavy fuchsií, které se zde pořádají:-). Zámek představuje spolu s rozsáhlým parkem opravdový architektonický skvost - typ italské vily, luxusního šlechtického sídla. Byl postaven v 17.-18. stol. ve stylu pozdní renesance italským stavitelem Domenicem Martinellim.

 

Krátké posezení v restauraci Záložna a honem do Smraďavky, kde na nás v Penzionu Na přehradě čekají Alena a Honza S. (přijeli z Brna jen na dnešní večer), pražská autosekce Jouza + Pavlína a Pavel K., a Jiřinka, která je v tomto kraji doma. V sobotu ráno dorazí z Brna ještě Alena s Ivasem a počet účastníků se ustálí na čísle dvacet.  

 

Dnes jsme ušli 15 km, 306 m stoupání, 269 m klesání. K večeři byl řízek jak sloní ucho:-).

 

Zlatá Jiřinka, jediná muzikantka, její kytara, foukací harmonika a hlas jsou jedinečné (dnes zdárně sekundoval i Míra P.).

 

 

Sobota 5.5.2018 - 2. den: Buchlovice - Autokemp Koryčany

 

Dnešní trasu vymapoval Pavel K.: kolem nádrže Sovín do Smraďavky, odtud po žluté na Dlouhou řeku, dál po lesní neznačené na kopec (zkřížíme zelenou), pak po neznačené zase dolů do Stupavy, do restaurace Akvárko. No, ta neznačená lesní cesta byla pěkná štrapác, kolmo nahoru, kolmo dolů a hospo až na úplně opačném konci obce u lyžařských vleků! Naštěstí otevřená, s dobrou kuchyní, takže úleva:-). Někteří sem vůbec nedošli, pokračovali po výstupu na zelenou raději rovně a pak dolů přímo do Koryčan.

 

Po odpočinku v Akvárku mi otrnulo a vyrazili jsme s Honzou M. zase nahoru na kopec na hrad Cimburk. Naše "odbočka" stála za to - nejdřív Kazatelna, což je osamocený skalní útvar tvořený 8 m vysokou zvětralou pískovcovou skálou, s nádhernými výhledy na hrad Cimburk a Koryčanskou přehradní nádrž, pak zasloužené pivo v bufetu na Cimburku, odkud rychlý sestup k silnici a podél nádrže do kempu.

 

S Honzou jsme ušli 21,8 km, stoupání 773 m, klesání 722 m. Ostatní šli ze Stupavy po silnici rovnou do kempu. No, v tom horku nám bylo s Honzou rozhodně líp v lese, než na rozpáleném asfaltu.

 

V kempu není hospoda, jen malý bufet, ale pan správce nám zajistil guláš i pivo.

 

Jiřinka hrála a večírek pod hvězdami byl super. 

 

 

Neděle 6.5.2018 - 3. den: Koryčany - Žarošice

 

Třetí nocleh měl být ve Ždánicích v zámeckém areálu (RC Palánek), ale den před odjezdem na Stezku nám majitel sdělil, že s námi nepočítá! Jiřinka naštěstí obratem zajistila náhradu v 7 km (po silnici) vzdálených Žarošicích. Nabízela se varianta zůstat v Koryčanech, ale puťák je puťák a Jířa je prostě skvělá organizátorka! 

 

Víte, že v roce 1856 postavil německý podnikatel Michael Thonet v Koryčanech továrnu na ohýbaný nábytek?? Tu známější v Bystřici pod Hostýnem až v roce 1861. 

 

V kempu k snídani párky a pivo, v Koryčanech nejdřív židovský hřbitov (chráněn jako kulturní památka České republiky, asi 230 náhrobků, nejstarší z roku 1674), pak kávička v restauraci na náměstí, a kolem jedenácté vyrážíme. Musím podotknout, že trasová parta se rozdělila na několik skupin, ztratila jsem přehled kdo s kým kudy šel, já šla s Lilkou, Janou, Honzou, Michalem a Zdenálem do Žarošic po žluté a modré.  

 

Začínáme z náměstí kolem vysoké zdi rozsáhlého (veřejnosti přístupného) parku přiléhajícího k baroknímu zámku postaveného někdy po roce 1677, který dlouhá léta sloužil resortu školství, v roce 2013 byl prodán soukromému majiteli, školství již neslouží a veřejnosti je nepřístupný.

 

Cesta pěkně ubíhá, na rozcestí Pod Železňákem uhýbáme ze žluté na modrou, ještě asi tak 1,5 km je vše okay, ale pak děs! Cesta vysypaná šutry, na kterých se vylamují kotníky, zřejmě "příprava" na položení asfaltu, klopýtáme, nadáváme, snažíme se někudy uniknout z té hrůzy, ale nelze!

 

Dost vyřízení doklopýtáme k vodní nádrži Jestřabice a spása - soukromý rybářský revír společnosti Sportovní rybářství Jestřabice s.r.o. má klubovnu, ta má naštěstí otevřeno a můžeme si koupit jídlo (zvěřinový guláš) a pití a navrch ještě nanuka! 

 

Ryby v nabídce nejsou, ale rybáři si zde přijdou na své, mohou ulovit kapra obecného, amura bílého, cejna velkého, několik druhů jesetera, jelce tlouště, lína obecného, štiku obecnou, sumce velkého, candáta obecného, okouna říčního, úhoře, bolena dravého, pstruha amerického duhového a sivena amerického ...

 

Dáme se dohromady a pak tradá po modré značce přes Jestřabice přírodním parkem Ždánický les k rozcestí s červenou zvané Vlčí jáma, my ale po modré stále dál až do Lovčic, kde se v hospodě sejdeme s ostatními. Příšerné vedro, tak do Žarošic dojedeme autobusem. Jediný Honza M. zdolá zbytek cesty pěšky.

Penzion Žarošice je přímo u autobusové zastávky, tak už nikam daleko nemusíme, jsme dost unavení. Dnes se nehraje. Peronál nás o půlnoci stejně zažene spát.

 

Ušli jsme 18,3 km, 429 m stoupání, 487 m klesání.

 

 

Pondělí 7.5.2018 - 4. den: Žarošice/Lovčice - Svatobořice-Mistřín

 

Ráno naše skupina v počtu deseti popojede autobusem do Lovčic (Honza se odpojuje a jde svou trasou), kde dáme jedno startovní v hostinci Smíchovské pohlazení, a vyrážíme směr Bukovanský mlýn. Trasu opět vymapoval Pavel K., vysadil nás v Lovčicích z autobusu o jednu zastávku dřív, takže to měl pak celý den na talíři - čtení jízdních řádů dostudovat:-). Ale cesta pěkná, konečně rovina! 

 

Po necelých šesti kilometrech jsme ve mlýně a dáváme oběd v pěkné stylové restauraci. Pak se vracíme k rozcestí u kaple Panny Marie na zelenou značku a pokračujeme v rozpáleném odpoledni polní cestou do Sobůlek. Pak musíme asi půl kilometru po hlavní silnici č. 54, než Pavel zavelí odbočit doleva a nekompromisně nás naviguje přímo přes pole do kopce, kde se napojíme na Mutěnickou cyklostezku, která nás dovede až k dnešnímu cíli - penzionu Svatoborský sklípek, Vinařství Dufek. Ubytování je vskutku luxusní, ale rozhodně si to pohodlí zasloužíme! 

 

Ušli jsme 14,5 km, 302 m stoupání, 355 m klesání.

 

Čekání, než dorazí pan provozní vedoucí, který disponuje klíči od pokojů, si krátíme posezením na terase penzionu, popíjením skvělého vínka, vedením řečí a vymýšlením tématu na transparent k trasové soutěži na zítřejší zakončení. Trasy měly za úkol připravit a předvést transparent s heslem vztahujícím se ke konci mocnářství a vzniku republiky.

 

Jednomyslně vyhrála Jiřinka s návrhem "Víno spojuje národy", vlastním provedením byla pověřena Jana K., která má umělecké vlohy a nejkrásnější rukopis. Po technické stránce vydatně pomáhal Petr P. Výsledek vidíte na Zdenálově fotografii ve Fotogalerii:-). 

 

Na dnešní večer nám Jiřinka připravila překvapení. Pozvala své přátele muzikanty a měli jsme skvělou country kapelu, která nám hrála ke zpěvu a tanci skoro do tří do rána! I naši chlapi se pochlapili a tancovali! Přidali se i další ubytovaní hosté, atmosféra byla skvělá, všichni si ten večer báječně užili.

 

Jiřinko, DÍKY!!!!

 

 

Pozn.: Ráno mi paní majitelka sdělila, že když nás viděla včera k večeru sedět zničené s těmi batohy na terase, tak si říkala, no s těma nic nebude - ale ono bylo!! A vyfotila se společně s námi a transparentem do svého alba:-).

 

 

Úterý 8.5.2018 -  5. den: Svatobořice-Mistřín - Kyjov (zakončení v letním kině)

 

Máme to jen 5,5 km do Kyjova, takže klídek, pohoda, tabáček. Jdeme po cyklostezce Mutěnka, seřazeni téměř v útvaru, je volno a cyklistů a bruslařů mraky. Než se odebereme na zakončení, dáme v Kyjově ještě posezení v zahradní restauraci Nový svět.

 

Trasová soutěž:

 

Původní klasika "Rytíři, Král, Myš a Trasa" byla redukována na minimalistickou variantu "Trasový transparent" a "prezident/prezidentka spolu s první dámou/prvním pánem", trasy předvedly transparent a jejich kandidáti přednesli projev týkající se konce monarchie a vzniku republiky sestávající maximálně z 18 slov.

 

Sice jsme nevyhráli, ale Jiřince se Zdenálem to seklo - viz fotografie ve Fotogalerii.

 

Nesmím zapomenout na vystoupení Akvabel, které vymyslel jeden z organizátorů "devětačtyřicátníků" Karel Moravec (T16) a pod režijním vedením Líby Slunéčkové z Černého divadla dovedl k dokonalému provedení. Pamatujete na Karlovy Mažoretky v Kyjově 2007??

 

 

Co na závěr? Mně se 60. Stezka moc líbila, super počasí, bezva vymapované trasy, prima ubytování a Sedmnáctka tým jako za starých časů:-). 

 

Zpáteční cesta zvláštním TAKovým vlakem v bufetovém vagonu mi uběhla nesmírně rychle, kytarové duo Vítek Podráský (T14) a Jana Dočkalová (T13) ani nestačilo všechno odehrát.

 

TAK zase příště! Opatrujte se, mějte se a smějte se!

 

S použitím Zdenálových fotek sepsala Soňa, květen 2018