Detail článku "53. Stezka 2011 - Veselíčko"
Stezka 2011
Termín : 27.10. až 30.10. 2011 (fotky k článku ve fotogalerii)
Účastníci :
Jarda Čubr, Martina Mlýnková, Honza Maňák, Jana Nová, Vašek Krotil, Zdeněk Kocábek, Olina Zemanová, Petr Fiala, Mirek Vykydal, Ríša Habrych, Olina Panušková, Mirek Panuška, Alena Zemanová, Petr Prokop, Pavel Ďásek, Jirka Skorkovský, Lilka Sussmanová, Pepa Šípek, Alena Kostková, Vašek Vytlačil a pes, Jiří Vytlačil, Alena Svobodová, Ivan Nádeníček, Jana Košutová, Jiřina Hluchá, Claudie , Pavel Vyleta, Zdeněk Procházka, Ondra Procházka, Táňa Srpová, Karolína Sýkorová a jeden večer i Čenda Košťál.
Čtvrtek 27.10.2011
Ríša:
Sraz stezkařů byl 8.45 hodin na Hlavním nádraží. Vlakem R637 jsme jeli v 9.16 nejprve do Tábora (příjezd 10:52), kde jsme přestoupili na vláček do Bechyně, kam jsme dorazili kolem poledne a šli rovnou na oběd. Asi nejzajímavějším objektem v samotné Bechyni byl místní rozlehlý hrad.
Zdenál:
Pro mě daleko zajímavější než hrad bylo popíjení šampusu ve vlaku. Dokonce jsem musel telefonicky Olinu, která přistupovala až v Táboře, poslat na žádost osazenstva pro další láhev. Odpoledne nás čekala trochu náročnější cesta kolem řeky Lužnice po červené značce
Lilka:
Takhle jsme se veselili z prvního dne společného výletu, i když v Kolodějích nad Lužnicí byla hospoda zavřená, protože hospodský musel na pohřeb.
Zdenál:
Jak píše Lilka cesta byla krásná, ale suchá a tím nemyslím terén.
Ríša:
Asi po třinácti kilometrech jsme došli do Týna nad Vltavou. Nocovali jsme na sídlišti v panelákovém hotelu, který se jmenuje „Hotel Blanice“. A večeře byla na náměstí v hotelu Zlatá loď.
Lilka
Kdo chtěl, měl k večeři řízek. Nehrálo se, nehrálo, ale asi by muzika nebyla slyšet, protože jsme si měli pořád, co vykládat. Gentleman Vykydal se zálibně podíval Táně, když vstala od stolu, na zadní partie a povídá: „Jako šestnáctka“ a ten křupan Vyleta k tomu poznamenal: „Tramvaj“.
Zdenál:
Večer se jen žvanilo, takže nic moc. Za zmínku stojí hotel Blanice, což původně byla ubytovna dělníků z Temelína a podle toho vypadal. Skanzen reálného socializmu. To už se dneska nevidí.
Pátek 28.10.2011
Ríša:
Po dobré snídani (pozn. Lilka; byla míchaná vajíčka a bylo jich dost pro všechny) nás čekala cesta po modré a zelené značce do Albrechtic nad Vltavou (asi patnáct kilometrů).
Lilka
Sekce „Mrzáci“ se vydala kratší a o to horší cestou po červené podél Bohunického potoka, který se vlévá do Vltavy na jejím soutoku s Lužnicí. Asi tak sedm brodů přes něj chromí zvládli, až na jednu mokrou nohu Ondry Procházky. Odměnou byla hospoda v Neznašově a výhled na soutok obou vodácky hojně využívaných řek. V tuhle dobu však řeky brázdily pouze divoké kachny.
Zdenál:
Sekce nemrzáci měla také naplánovanou hospodu, tu ale okupovala svatba, kde převládali vojáci z roty rychlého nasazení. Takže jsme pro jistotu neprovokovali a spokojili se s pivem na terásce, bohužel bez jídla. To nás přinutilo změnit plány, dál jsme šli po silnici rovnou do Albrechtic, kde se o nás postarali za výjimečně levný peníz, myslím, že desítka byla za 18 Kč.
Ríša:
Spali jsme kousek od Albrechtic v pěkném rekreačním areálu uprostřed lesů, který se jmenuje „Nová Louka“ v útulných domcích pro šest osob. Po večeři se hrálo a zpívalo.
Zdenál:
To byl asi nejvydařenější večer. Zvláště pro ty, kteří vydrželi až do konce, protože Jiřka ho zakončila kytarou, zpěvem a vynikající meruňkovicí.
Lilka:
I se tančilo. Kankán na slova „Život jde zkrátka žít, jen když je co pít.“
Sobota 29.10.2011
Ríša:
Po snídani jsme se vrátili zpět do Albrechtic na obecní zabíjačku. Bylo možné si koupit ovárek, zabíjačkovou polévku a to zapít pivem. Na zabíjačce jsme se setkali také s Amundsenem a jeho chotí.
Zdenál:
Někdo šel na zabíjačku a někdo do osvědčené hospody. Vydrželi jsme tam asi do 11 hodin, a když jsme vyrazili, tak Amundsen s Adélkou s námi ušli skoro 2 kilometry. Vzhledem k absenci hospod jsme si udělali pouze jednu romantickou zastávku, kde jsme neromanticky vypili pivo z petky, které jsme si prozřetelně ráno načepovali.
Ríša:
Celou stezku poctivě odběhal pes Mates a tím udělal radost svému majiteli Vaškovi Vytlačilovi.
Ríša:
Sobotní trasa vedla převážně lesem a nebyla příliš náročná, ale také tam nebyla žádná hospoda. Skrz Písecké Hory jsme nakonec došli do hospody těsně nad Pískem, která se jmenuje „V Živci“.
Zdenál:
Večer byl opět žvanící, tedy nic moc.
Neděle 30.10.2011
Zdenál:
V neděli ráno nastal úprk poloviny lidí domů. Přitom to byl ten nejhezčí den a škoda ho strávit u žehlícího prkna, jinak si neumím vysvětlit, proč tolik lidí odjelo.
Ríša:
V neděli dopoledne jsme seběhli asi 2 km do Písku, kde jsme nastoupili na vlak v půl dvanácté směrem na Bechyni a vystoupili na zastávce v Branicích a pokračovali pěšky 2 km na zakončení do Veselíčka. Důrazně bylo doporučeno vzíti s sebou lampion a další světelné prostředky s výjimkou baterek, protože součástí zakončení byl průvod a také pouštění donesených draků.
Ríša:
Program zakončení byl přísně tradiční - myš, král, trasová soutěž na téma "Takoví jsme byli při založení trasy". Pořádala jedenáctka ve svých skotských sukních. Rytíře trasy jsme měli hned dva Honzu a Ondru oba za vynikající turistický výkon během stezky. Myší trasy byla zvolena Claudie, která se i představila při rychlém tanci. Stezkový vlak odjížděl v půl šesté a v Praze byl kolem desáté hodiny večerní.
Zdenál:
A poznámka na závěr. Chodili jsme tak 15 kilometrů denně (tedy většina) což mi stačilo, jenom těch zastávek přes den bylo málo a ty večery (kromě jednoho) nic moc.
Zapsal Ríša Habrych, Lilka a Zdenál