Detail článku "51.Stezka – Ústeckoorlicko"

Ve dnech 24.9.-28.9.2009

Sešli jsme se ve čtvrtek, někdy kolem 16.20 na Hlavním nádraží a v počtu 23 osob jsme v 16.40 vyrazili přeplněným vlakem.V Chocni přestoupili na vlak (18.30) do Vysokého Mýta a tam na vlak (18.50) do Litomyšle kam jsme dorazili okolo půl osmé. Čekala nás noční prohlídka půvabného města plného vzpomínek na Bedřicha Smetanu, tmavý okolní les a potom autocampu Primátor. Tady bylo ubytování v chatky pro 4 lidi, spaní na postelích ve vlastním spacáku, možnost i sprchy, večeře (přírodní krkovice), pivo Rebel 11 (opravdový zážitek pro pivního gurmána) a menší společenská místnost kempu,kde jsme hráli,zpívali a tancovali až do dvou hodin do rána.

První den – pátek
Cílem naší cesty byl Andrlův chlum nad Ústím n.Orlicí s 50metrů vysokou rozhlednou. Po snídani (drštkovka) jsme se vydali směrem na Suchou nebo Němčice a dál na Svinnou a hezkou cestou do Přívratu a Řetové. Odtud vylezli 2 km na Andrlův chlum, kde je rozhledna a krásná hospoda ve stylu 1.republiky, která nám poskytla i ubytování. Délka trasy byla asi 20 km. Sem dorazili i páteční dojížděči z Prahy a Brna. K večeři byl vynikající zvěřinový guláš (případně i něco jiného) a k pití Gambáč a Plzeň. Drobný problém s ubytováním, který vznikl nedostatkem postelí byl řešen velice operativně. Oficiálním párům byla vyčleněna vždy pouze jedna postel a to bez ohledu na celkovou hmotnost.Volná místa na chodbách i v pokojích zaplnily karimatky a Mirek Vykydal s Pavlem Vyletou šli spát nahoru na rozhlednu a i někteří další si našli místo venku pod širákem.Zajímavým zpestřením večerního posezení byla také noční návštěva rozhledny.
Bylo příjemné počasí a tak cesta probíhala v optimistickém duchu a družném hovoru.
Posezení nás čekala nejenom v útulných restauracích a hospůdkách,ale i ve volné přírodě s využitím přinesených nápojů a jídla.
Večer dorazili další účastníci stezky a zatím zářili nefalšovaným optimizmem.
Noční návštěva rozhledny.

Druhý den – sobota
přes Lanšperk do Písečné
po snídani a výstupu na rozhlednu jsme seběhli podél křížové cesty dolů do Ústí nad Orlicí, které jsme prošli směrem na Oldřichovice. Z Oldřichovic pak buď údolím (po frekventované silnici) nebo přes kopec (po turistické cestě) na Lanšperk, kde je zřícenina hradu a příjemná hospody. Z Lanšperku buď po turistické značce hezkým údolím rovnou do Písečné nebo do Písečné po silnici přes Hnátnici a Žampach. Celkem pěšky 16 km. V Písečné nás čekala ubytovnu Rubínek u koupaliště (postele, vlastní spacák) a večer útulná hospoda Růženka asi 300 m od ubytovny. K večeři byl řízek s bramborem a příjemným překvapením byl potulný hudebník,který s námi hrál dlouho do noci na své bendžo.
Lanšperk je opravdu hlavně zřícenina,ale i tak stála za prohlídku.

Třetí den – neděle
přes Litice do Zámělu u Potštejna
Po snídaní jsme vyrazili polní cestou do hospody v Hejnici,kde jsme dlouze poseděli.Blízkou hospodu v České Rybné jsme pouze minuli šli dál po červené až dolů do Litic nad Orlicí. Tady nás bude paní hospodská čekat někdy odpoledne. Z Litic do Zámělu pak šli delší cestou podél vody přes Brnou a Potštejn. Celkem minimálně 18 km. V Zámělu jsme se ubytovali v penzionu Orlice u cesty kousek od levé strany řeky. Tady byly připravené pohodlné postele a místnost v hospodě jen pro nás, k večeři bylo pečené kuře s bramborem.Náš hudební spoluhráč z minulého večera dorazil i sem a trochu modifikovaná sedmnácková kapela s ním hrála až zase dlouho do noci.
Závěr cesty vedl podél řeky Divoká Orlice.
Místo posledního noclehu v Zámělu nám pomohl najít Truhlík a bylo na stezkové poměry opravdu komfortní.

Čtvrtý den – pondělí
závěr Stezky
Ráno nás čekala vydatná snídaně a pak během dopoledne přesun do dvou kilometrů vzdáleného Potštejnu.Konkrétně do kempu Vochtanka, kde od 13 hodin probíhalo zakončení Stezky pod taktovkou trasy 20. Na zakončení byla soutěž o Krále Stezky (soutěžící měli by pamětníci), Myš Stezky (pro děvčata šikovné na ruce ) a trasová soutěž, ke které jsme dostali záhadnou obálku s názvy třech řemesel vhodných na živý obraz, kterou bylo možné otevřít nejdřív v Pá 25.9. ve 20.20 h. Naše trasa zvolila formu živého Podobrazu.Vrcholem pak bylo vystoupení Poupat po mnoha letech.
Jídlo a pití bylo zajištěné v dostatečném množství a kvalitě a tak nám tolik ani nevadilo,že ve stezkovém vlaku nebyl bufetový vůz .Chybějící alkohol nakonec šlo také dokoupit na peróně některého z nádraží,kterým vlak projížděl,neboť zastavoval v Hradci Králové, Pardubicích, Kolíně a Libni a na hlaváku v Praze byl vlak okolo 21.05.Zastávek jsme pilně využívali k tanci,zpěvu a všeobecnému veselí na perónu.A tak nám cesta pěkně rychle uběhla.
Cílem našeho krátkého pondělního přesunu bylo podhradí hradu Potštejnu.
Obvyklá svačinka zkušených stezkařů byla tentokrát na zámku Potštejn v místní cukrárně.
Místo konání závěru Stezky v kampu Vochtanka pod hradem Potštejn.
Naše trasa se zúčastnila závěrečného programu svým hluboce procítěným a emotivním živým Podobrazem.
Součástí programu bylo také půvabné vystoupení Poupat po mnoha a mnoha letech.
Náš dík patřil organizátorům závěru Stezky a to byla nám blízká trasa číslo 20.
Cestou zpět se hrálo a tancovalo nejen ve vlaku,ale také na perónech nádraží,kde vlak zastavil.
Před odchodem z Hlavního nádraží nás ještě čekal Valčík na rozloučenou a pak už jenom cesta noční Prahou domů.


Zapsal Ríša Habrych

Doprovodné fotky bohužel nelze umístit do textu, tak jak to bylo v originále tohoto zápisu, ale najdete je ve fotogalerii.