Detail článku "Výstup na Milešovku 2015"
V sobotu 21.11.2015 se nás sešlo na Masaryčce šest: Honza M. + Jana N. + jejich kamarád Šomi + Jiřina + Martina V. + já (na Milešovce se k nám na chvíli připojil i Michal Č.)
Jeli jsme rychlíkem do Lovosic, pak náhradním autobusem ČD do Radejčína (výluka na trati Lovosice - Radejčín už od roku 2013 kvůli výstavbě dálnice, resp. sesuvu půdy na stavěné dálnici) a nakonec do Žimu žlutozelenou lokálkou (Lovosice - Teplice). O půl jedenácté jsme vyrazili po červené značce na trasu ŽIM (335 m.n.m.) - BÍLKA - MILEŠOVKA (837 m.n.m.)
První zmínka o obci Žim (byli jsme poučeni, že je ten Žim, nikoli ta Žim) je z roku 1352, za vidění zde určitě stojí gotický kostel Nalezení sv. Kříže, empírová socha Ecce Homo a lidové hrázděné stavby z 18. století.
Počasí nám naštěstí přálo, celý týden pršelo, ale teď bylo jasno a sluníčko, prostě paráda! Překonali jsme bahnitý lesní úsek, na dálku pozdravili Kletečnou (706 m.n.m.) - asi se na ni zblízka podíváme příští rok:) - přešli frekventovanou E55 (červená značka vede přímo po ní asi 200 metrů) a pokračovali doleva nahoru do obce Bílka.
V Bílce nás zaujal vybydlený bývalý hostinec, kaple sv. Václava (architekt Ivan Nosek) a podél cesty na Milešovku instalovaná galerie moderních soch.
Bílka je názornou ukázkou, že i bývalá sudetská zchátralá obec v pohraničí může vyrůst do krásy. Má okolo 30 stálých obyvatel, většinu tvoří chataři. V roce 2000 za nemalé podpory občanského sdružení Bílky vyrostla na návsi pod vysokou lípou nádherná kaplička, kterou vysvětil litoměřický biskup Josef Koukl, o rok později byl za kapličku umístěn veliký stůl z čediče a dřevěné lavice zvoucí turisty k odpočinku.
Kaplička je už třetí v pořadí. První vznikla v první polovině 17. století a připomínala násilnou smrt litoměřického hejtmana Jana Václava Kuplíře ze Sulevic. V listopadu 1638 se v okolních lesích konal velký hon. Když štvaní divoké zvěře skončilo, nahrnuli se všichni do místního hostince, kde se šlechtici pořádně opili. Následná hádka pak skončila smrtí jednoho z nich, vrah byl dopaden a uvězněn v Bílé věži na Pražském hradě, které se dnes říká Daliborka. O rok později pak byla na návsi postavena kaplička, která byla zasvěcena svatému Václavovi, patronu probodnutého šlechtice. V Bílce stála kaplička bezmála sto let, ale pak byla natolik poškozená, že musela být nahrazena jinou obecní kaplí. Ani druhá kaple ovšem "nepřežila" do současnosti. Po únoru 1948 chátrala, až byla v 60. letech 20. století zbourána. Kousek historie přece jen zůstal. Dochoval se totiž původní zvon, který lidé od 60. let 20. století schovávali, a který teď visí ve vysoké úzké věžičce.
Podél cesty z Bořislavi a z Černčína byla vybudována Cesta přátelství, kterou lemuje čtrnáct supermoderních soch z kamene, tzv. "novodobých menhirů". Cesty se scházejí u bílecké kapličky a vedou k úpatí Milešovky. Skulptury vytvořilo sedm německých a sedm českých umělů jako vzájemné gesto smíření a odpuštění mezi oběma národy - na 5dílné skulptuře nazvané "Místní zvláštnost" jsou na prvních dvou kamenech souřadnice Mnichova.
S návrhem Cesty přátelství přišel emigrant profesor Jan Koblasa, který se také podílel na vnitřní výzdobě kaple sv. Václava. Oslovil sedm českých a sedm německých sochařů, aby vytvořili skulptury jako zamyšlení vztahů mezi národy žijícími na jednom území, jejich historické kolize a nabídnutí gesta ke smíření a odpuštění. Autorem jedné ze soch je i sám Koblasa. Nad projektem převzal záštitu tehdejší prezident Václav Havel.
Z Bílky už jsme jen a jen stoupali. Svahy královny a nejvyšší hory Českého středohoří dosahují sklonu až 30 stupňů. Milešovka nás přivítala chladem a větrem (je to ostatně místo s nejdrsnějším podnebím v Čechách, je považována za největrnější horu Česka s průměrnou rychlostí větru 8,5 m/s= 30,5 km/hod; bezvětří je tu jen osm dní v roce; ne náhodou její německý název zní "Donnersberg" čili "Hromová hora"; právě zde je zaznamenáváno nejvíce bouří na našem území) a sněhovými vločkami, ale také krásnými panoramatickými výhledy z rozhledny - Bukový vrch, Milešovský Kloc, Lhota, Ostrý, Lovoš, Kletečná, hřeben Krušných hor, Cínovec, Polabská nížina až k Řípu.
Na vrcholu Milešovky vznikla ve 20. letech 19. století jedna z prvních horských restaurací v Čechách. V roce 1905 byla na vrcholu zřízena meteorologická stanice a u ní pak 19 metrů vysoká rozhledna. Dnes je na vrcholu hory umístěno stálé meteorologické pracoviště Ústavu fyziky atmosféry, který je součástí Akademie věd ČR.
Jde o místo dalekého rozhledu, které znalec a milovník Českého středohoří, německý přírodovědec a cestovatel Alexander von Humboldt označoval za 3. nejkrásnější vyhlídku na světě. Poprvé sem zavítal roku 1819 a až do roku 1839 se sem pravidelně vracel.
V roce 1825 začal Antonín Weber, hostinský z Milešova, prodávat turistům na vrcholu hory občerstvení. Pro tyto účely zde vybudoval z větví a roští chatu, kterou vybavil mechovými lůžky pro případné nocležníky. Tato proslulá "mechová chýše" byla záhy nahrazena zděnou stavbou a v roce 1850 zde byla vybudována také kamenná rozhledna. Další významná stavební aktivita se datuje do roku 1903, kdy zde počala stavba meteorologické observatoře s vyhlídkovou věží. Observatoř, která zde plní svoji funkci dodnes, je zároveň nejstarší českou horskou meteorologickou stanicí. Přístup na rozhlednu nebyl donedávna vůbec možný. Až díky aktivitě obecně prospěšné společnosti "Milešovka" se v roce 1998 podařilo zpřístupnit spodní ochoz rozhledny i pro veřejnost. Zbývá ještě dodat, že nákladní obsluhu vrcholu zajišťuje průmyslová lanovka vybudovaná v severním svahu hory - v těsné blízkosti parkoviště v Bílce.
Průměrná roční teplota činí +5,2 st. C; maximum +6,9 st. C v roce 1934; minimum +3,5 st. C v roce 1940; nejchladnějším měsícem je leden s průměrnou teplotou -4,3 st. C, nejteplejším červenec s průměrnou teplotou +14,6 st. C. Nejvyšší teplota +34,7 st. C na Milešovce byla naměřena 5. července 1957. Naopak absolutně nejnižší teplota byla naměřena 9. února 1956, tehdy se rtuť teploměru na Milešovce propadla k -28,3 st. C.
Byli jsme z toho kochání se krásnými výhledy tak vymrzlí, že teplo, pivo, párek a horká griotka v místní restauraci přišly vhod. Bylo nám skvěle, seděli jsme na Milešovce a koukali skrz okno na Lovoš!
Zpáteční cestu a 542 metrů klesání jsme zvládli za méně než podle mapy udaného času hodina dvacet, a tak jsme stihli ještě jedno závěrečné pivo ve Velemíně. Pak náhradní ČD autobus do Lovosic a rychlík Lovosice - Praha. V sedm jsme byli zpátky na Masaryčce, spokojeni a odhodláni za rok zase výstup na Milešovku zopakovat. Už mám nápad kudy:)
23.11.2015 s pomocí informací z internetu sepsala Soňa
(fotky najdete ve Fotogalerii)