Detail článku "Svatý Jiří 22.-24.4.2016"
Účastníci zájezdu: Petr a Marcela Köppelovi, Alena Zemanová, Jirka Skorkovský, Pavelek Ďásek, Míra a Olina Panuškovi, Míra Vykydal, Mary Vytrhlíková, Ríša a Zdenka Habrychovi, Lilka Sussmannová, Yvetta Panušková, Richard Vacek, Pavel a Pavlína Keprtovi, Petöfi a Martina, Lenka Zavadilová, Gigi a Ivanka Dvořákovi, Jana Nová, Honza Maňák, Zdenál Kocábek a Olina Zemanová, Michal Čakrt, Čenda Košťál a Jirka Vytlačil.
V pátek 22. 04. jsme se všichni sešli na Hřebenové boudě, kousek pod Děčínským Sněžníkem. Jak je zvykem, první večer na akci hodně o povídání a jako kulturní vložka tam navíc zapadla trasová gratulace k mým nedávno dosaženým šedesátinám. Alenka opět nezklamala a vyrobila mi slaný dort ve tvaru mandolíny, který se konzumoval během celého víkendu. Všem děkuju za to, že jsem s nimi svoje kulatiny mohla zapít. To není díky jen za ten jeden večer, ale za celé ty společné roky, kterých není málo a které jsme si dost dobře užili. Hodně mi tam chyběl Jára Trypes, celou cestu jsem na to myslela, on by byl tím nejlepším dárkem. Pro všechny…..
Nakonec jsme i brnkli do strun, ale šlo se poměrně brzo spát. Penzion je útulný, prostorově řešený v rámci toho, co poskytuje, což nás hodně pobavilo, protože Míra s Olinou měli místa o něco málo víc než je v hodinkách. Já a Vykyš jsme naopak měli koupelnu jako na trůnu.
Ráno po snídani jsme dostali první úkol a hromadně (ač rozděleni do skupinek) jsme vyrazili na cestu směr Ostrov a následně Tisá. Úkoly se cyklicky střídaly, nikdo nezůstal ochuzen. Šachový šach mat druhým tahem zůstal nepokořený, sudoku většina zvládla, kromě naší skupiny. Udělala jsem chybu a kdo někdy luštil sudoku, tak ví, že každý další pokus už se moc nedaří. Velký úspěch měl dřevěný hlavolam, ale v zápalu skládání se dvakrát lepil lepenkou, protože se rozpadal na další kusy. Drobné úkoly cestou řešili vybraní chrti v jednotlivých skupinkách, ale toto vrcholové družstvo nakonec následovala i kripl sekce a zvládla. V Tisé přišlo sportovní klání na místním fotbalovém hřišti, kde se kopaly penalty a házelo oštěpem. Ten jsme dokázali zlomit a mnozí jsme málem zlomili i sebe, když jsme přelézali oplocení hřiště. To by bylo do seriálu Mr. Bean jak dělané. Navíc se tu naplnila předpověď počasí a začala být zima a pršet. Azyl nám poskytla místní restaurace a odtud jsme byli postupně odvezeni do místa ubytování.
Večer se vyhlásily výsledky. Naše skupina byla čtvrtá ze čtyř, takže na nás padlo psaní zápisu do kroniky. Toho jsem se dobrovolně ujala. Následovalo hodování v podobě objednaných tataráčků a kachniček. Hudba, tanec, dobré pití a venku sníh.
Ráno bylo pod nulou a program byl dán tím, jak kdo chtěl jet domů. Došlo i na tu smutnou věc, že se muselo platit. Velké díky oběma tvůrcům celé akce, která už léta drží svou úroveň a hojnost účastníků. Je to skvělý a už teď se těšíme na to, co kluci vymyslí příští rok.
Zapsala Mary