Detail článku "Sv. Jiří 2014"

Pár fotek +popisky najdete na adrese:
http://zdenal17.zonerama.com/Album/314480 

 

SVATÝ JIŘÍ

25.4. – 27.4. 2014

HRA NA MANŽELSTVÍ

Varianta a)

Manželské vraždění:

Divadlo Na Jezerce:

Režie: Jan Hřebejk Dramatik-autor: Eric Emmanuel Schmitt

Obsazení:

Gill: Jaroslav Dušek

Líza: Nataša Burger

Popis děje:

Manželský pár po 15 letech vzájemného soužití. Manžel Gill se vrací z nemocnice po úrazu hlavy a dočasné ztrátě paměti. Neví, jak pak přišel k úrazu, nepoznává manželku Lízu. Líza se mu snaží pomoci zpět do života a vypráví mu o jejich vztahu. Vychází překvapivé okolnosti, jak Gill přišel k úrazu a přichází na přetřes otázky: Má smysl ve vztahu pokračovat? Není lepší odejít? Proč spolu chceme žít? Hlavní hrdinové si nakonec odpověď na otázky najdou a příběh končí.

Varianta b)

Manželské vraždění charakterů aneb jak rychle vystřízlivět ve vztahu

Dramaturg a autor: dr. Jiří Vytlačil, Čenda Košťál

Režie: dr. Jiří Vytlačil, Čenda Košťál

Místo: penzion Balnika, Mikulášovice a okolí,

Obsazení:

Richar V, Richar H., Pavel K. (Kalimero), Gigi,Honza M., Jiří S. (p.Kolega), Pavelek, Míra P., Petöfi, Zdenál

Yvetta P., Zdena H., Pavla C., Iva D, Jana N., Olina P., Lenka Z., Martina M., Soňa V.

Popis děje:

Vítej v manželském kolotoči. Někteří přijeli po uzavření prvního sňatku, ostatní budou sezdání před zahájením hry. Každý bude dvakrát rozveden a projde třemi manželstvími či registrovaným partnerstvím. Bude vzpomínat, bude podvádět, bude podváděn, bude proklínat, nadávat a bude překvapený s jakými charaktery kámoší a tady příběh nekončí…

Tak jsem si říkal, když byl oznámen námět Sv. Jiří - Hra na manželství, že se konečně ve svém věku dozvím, o co jsem ve svém životě přišel, když jsem do toho ještě nepraštil. Těšil jsem se, že se dozvím zaručené rady ženáčů, které vedou ke spokojenému manželství a kdy chlapi zároveň nevyměknou. Že se vcítím do citového myšlení a uvažování žen, pochopím jejich logické uvažování a obohacen o tyto neotřelé zkušeností, na stará kolena v domově důchodců do toho praštím. Prdlajs…

V pátek 25. 4. jsme se natěšení sešli v penzionu Balnika v Mikulášovicích. Páteční večer byl neutrální a v očekávání věci příštích. Tak jsme hezky zapařili. Na čerstvém vzduchu to bylo hned znát, mě například malinko bolela hlavička. (Ta nahoře). V sobotu po snídani jsme dostali propozice hry, byli jsme sezdání a odebrali se na nádraží k odjezdu do Brtníků. Mě se první manželství vydařilo a se Soňou, jako zákonitou manželkou, jsme si to začali užívat a jako počátek krásného vztahu jsme to vzali od něžného titulování – prdelko a broučínku…

Pravidla byla nastavena, že jak v životě tak i tady na začátku bylo finanční rozdělení hotovostí dvou zlatých ve stylu, kdo je chytrý hajzl, kdo je férový a kdo naivní.

Zlaťáky se dělily, buď každý jeden nebo sobecky – já dva, ty se řekni o jeden a nemáš nic a nebo, když já nic tak ty nic a to nastalo, když si oba řekli pro sebe o dva zlaté.

Zlaťáky se v každém manželství dělily dvakrát a mezi dělením bylo manželské soužití zpestřeno znalostní hrou a k ní poznáním, jak vzájemně si partneři důvěřují či pochybují.

Místním přepychovým vláčkem jsme načali svatební cestu a dojeli do Brtníků. Po výstupu došlo k prvnímu dělení zlatých, a já jako novopečený ženáč, jsem se okamžitě dohodl se zákonitou manželkou na rozdělení zlatých 1 + 1. Pak nastal znalostní kvíz, kdy byla dvojici položená kontrolní otázka, kdy manžel napsal odpověď a manželka měla písemně potvrdit, zda s odpovědi souhlasí či ne. Bylo vidět, že

jsem na devítiletce byl v zeměpisu při probírání nejvyššího kopce na české straně Šumavy nepozorný a svou manželku jsem uvedl v omyl. Za což se ji tímto velice omlouvám. Doufám, že i když naše manželství nemělo dlouhého trvání, že mi bude odpuštěno. Pak jsme lážo plážo pokračovali po červené do Šluknova. Na další zastávce u rozcestníku Zelený kříž jsme byli ve shodě rozvedení a s očekáváním nových věcí, uvedení do druhého manželství. Původně jsem vyženil Gigiho, ale hned jsem si ho vyreklamoval za mnohem hezčí a sympatičtější Lenku. Přátelský jsme si rozdělili věno dvou zlatých a našlápli do restauračního podniku ve Šluknově. Protože v manželství se nic neutají a co jsem okoukal, tak se musí „prádlo“ správně proprat. Tak u jedné životní dvojice došlo k situaci, kdy manželka byla v dělbě zlatých těžce podfouknutá a po tomto zjištění to hned dala správně najevo. Manželovi udělala malé Palermo. Byl propíchnutý trekovou holí a seřván na dvě doby. Jo holt, manželský život není peříčko a láska je jenom láska, zvlášť když se říká pravda a nic jiného než pravda. Žádný Plzák a jeho zatloukat, zatloukat a zase zatloukat.

Ve zdraví, pohodě a kochající se krajinou jsme došli do Šluknova. V místním restauračním podniku se občerstvili a došli na nádraží. Dojeli jsme do Horní Poustevny a udělali si ještě malý cour místní krajinou. Došli jsme zpátky do Mikulášovic a cestou do penziónu se stavili v restauračním podniku Baba Jaga. Dýchla na nás atmosféra I. republiky a bývalého řeznictví. Dali jsme si po škopku, abychom doplnili tekutiny a dorazili na penzión. Po rychlém oražení, nastal hitový kviz večera. Každému páru byly položeny dvě otázky.

První, kdo z pořadatelů má větší péro (samo, že to péro) a druhá, kdo z pořadatelů je na tom finančně lépe. Manželé měli napsat svůj tip a manželky se měly vcítit do tipu manžela. Velikost péra mezi dámami rozpoutala živou diskuzi a požadavek na oficiální přeměření, což naši dramaturgové ve shodě odmítli. Já jsem si jenom v duchu pomyslel, že to s našimi dámami není ještě tak zle, když i v tomhle věku (nezmiňují) je to ještě přivede do varu.

Potom došlo ještě k poslednímu dělení majetku druhého manželství a po bohatých životních zkušenostech ze dvou manželství jsme vstoupili do třetího. Tady, jsem díky místnímu dohazovači, vyfasoval Ríšu V. Vše by bylo skončilo: „A na kopci byl zvonec a manželské pohádky je konec“, ale došlo k několika předvídatelným a několika nepředvídatelným okolnostem. Předvídatelné bylo, že si manžel Ríša (nebo byl manželka, teď zjišťuji, že jsme si to neujasnili) objednal masáž. Já to považoval něco jako, když si ženská jde udělat shopping, tak jsem se odebral na pokoj, abych v klidu sledoval match Sparta – Liberec. Po poločase jsem šel zjistit vývoj manželského soužití a bác ho, přišel jsem zrovna do kvízu. Na to, že jsem došel jako poslední, chytil jsem šanci vybrat si téma jako první. Manžel (či ka) Ríša nebyl, tak jsem šel do politiky.

Mezitím se vrátil ze shoppingu Ríša, dostali jsme 4 otázky a moc jsme se nepochlapili. Pouze za vlajku EU na našem Hradě jsme dostali dva body. Za každé manželství pak proběhla další kola kvízu, rozdělily se poslední zlaťáky a režiséři manželského soužití se odebrali k sumarizaci výsledků. Výsledky byly překvapující… Myslím, že i profesionální radiči manželského soužití by byli v šoku stejně jako já. To když jsem se dozvěděl, jak z některých sympatických 17náct-kových děvčat se vyklubala (napadají mě příhodná slova pojmenování, ale nebudu to dál komentovat, aby to nebylo náhodou ještě žalovatelné).

Nakonec díky znalostním kvízům vyhrála Olinka P. (sumář charakteru - dvakrát podrazila partnera) a suverénní vítěz podrazů byla Ivetta P. Ta podrazila všechny manžely. Ale bylo ji to prd platné, protože v touze po mamonu ty vcítěné kvizy odflákla. Na oplátku znalci společenských, kulturních a jiných si došli pro dělené druhé a třetí místo – Petöfi a Lenka. Když si promítnu ta podrazová děvčata do reálu, tak chudák Míra P…, ale možná se pletu. Prostě, když jsem to nezkusil, tak nemůžu moralizovat, že jo.

Mě moje neúčast v I. dělení majetku při mém 3. manželství (nepředvídatelná okolnost, kdy jsem byl opomenut) stála poslední místo a tenhle zápis. Sice z toho viním dramaturga Čendu a jeho slabší chvíli ve vedení agendy, ale už si na něm nic nevezmu.

Závěrem z toho plyne pro mě poučení, v manželství nesmíš zůstat stát nebo stojíš hned opodál a v horším končíš na slepé koleji. Druhý, kam se hrabe to emerikánské město Andělů, kde dělají ty víkendové svatby taky, bo si myslím, že jsme je bohatě trumfli – tři manželství za dva dny, to je na zápis do Guinnesse. Kurňa mě nerozvedli s tím Ríšou…

Zapsal za tepla, co jsem udržel v paměti, v Praze dne 27.4. 2014

Pavelek