Detail článku "Sezimák 29.8.-30.8.2015"
Platí sezimácká tradice, že vítěz kuželek píše zápis, takže bylo jasné, že v sestavě, v jaké jsme se objevili v obvyklém termínu konce prázdnin na poho sportovně, kulturně, společenské akci - SEZIMÁK, to skončí na mě. Takže jsem se letos vůbec, ale vůbec tomu nebránil. A to z prostého důvodu, že jsem byl zcela unesen tím, jaký víkend jsem, a jsme měli.
Obvykle se děkuje až na konci. Ale protože už jsme všichni v dědkobabkovském věku a některým už neslouží uši, natož oči, a o paměti by se daly psát romány. Takže, když bys to dočetl, tak bys možná ztratil myšlenku, co bylo na začátku, tak to zopakuji:
DĚKUJI.
Za 1) Neskonalé díky patří majitelům nádherného penzionu U Srpíčků, v ulici Ke hvězdárně. A proto nejen podle názvu ulice, ale i podle nadstandardních služeb, má penzion přidělených 5 hvězd, žádné hvězdičky!!!
Za 2) Neskonalé díky patří těm ze 17ky, co museli nutně pracovat, inventarizovat, vyzvedávat a tak dále. Jim patří dík za to, že majitelé penziónu při zjištění potvrzené účasti lufťáků z Prahy přehodnotili ubytování na nějaké té žíněnce v tělocvičně a nabídli nám ten 5***** komfort.
Ano, naše účast lufťáků byla tristní. Za 17ku jsem byl já a baboteta Lilka a na otočku kuk sem kuk tam z PÁ na SO Ála. Ještě, že nám srdnatě vypomohli s účastí mládežníci z 20ky - Petr a Monika s nejmladší sportovkyní Bětkou.
Tak to pro Vás, sklerotici, zopakuji, DÍKY VŠEM ...
V pátek jsme měli tradiční zahájení v restauraci U Lípy. Hlavní sportovní šéf Srpíček měl sice díky naší účasti dilema, jak postavit týmy, ale zhostil se toho zoddpovědně a zkušeně. Dokonce se uvolil, že nás, Pražáky, bude reprezentovat. Po rozdělení sportsmenů a sportsmenek jsme ještě řešili údernost v názvu týmu. Nakonec to bylo jednoduché: Pražské hvězdy za hosty a Kopejtka za domácí.
Týmy:
Pražské hvězdy: Pavelek, Petr M., Lilka, Monika, Srpíček a Luděk Polák (posila z Prahy s kořeny v Sezimáku)
Kopejtka: Cvička (Michal Pěkný, Tánička, Havlítko (Petr Havlán), Jarda Dmejchal, Boulička (Petr Krejčí) a Zuzka Poláková (dcera Luďka)
Po běžné konverzaci při konzumaci našeho oblíbeného ionťáku došlo na Píčkap. Díky komornímu obsazení byli za každý tým nasazeni 4 nejzdatnější píči.
Za Hvězdy: Lilka, Srpíček, Petr a já
Za Kopejtka: Havlítko, Cvička, Boulička, Jarda Dmejchal
Kopejtka měli famózní nástup (holt pravidelný trénink na Lípě) a vypadalo to s námi bledě. Ale musím ocenit Petra, který ač piják na dlouhou trať, se vnitřně zlomil a zasprintoval tak, že jako předposlední dohnal ztrátu pouze na dva loky soupeře. Já jako poslední, jak jsem to už viděl marné, jsem se zlomil taky, řekl si, kolektiv musíš podržet a ty dva loky jsem dohnal a v závěru bez žbryndnutí předehnal Jardu a o setinku vteřiny položil sklo na stůl. ANO, Jarda jako poslední z Kopejtka si malinko žbryndnul a malinko se mu všichni smáli, ale já vím, co to je!!! Když chceš pro kolektiv položit život a místo ocenění tě kolektiv věší na kříž, že jsi žbryndal. To bych mohl vyprávět .... Jak já s Jardou soucítil!
Kolem půlnoci nastal ten okamžik zvednout pozadí a dobrat se na kutě. Bylo o nás vzorně postaráno. Každý jsme měli postýlku a spali jsme alá Karafiátovi Broučci - jako v bavlnce. Ráno snídaně švédský stůl s pozornou hostitelkou Táničkou. Po vydatném posilnění jsme vyrazili na sportování.
Začali jsme fotbálkem. Domácí sice kladli tuhý odpor (po zápase to komentovali, že byli herně vyspělejší), ale díky pohotové dorážce Moniky a exkluzivní střele Petra z voleje do vinklu jsme vyhráli 2:0. Soupeř byl navíc deptán psychicky, to když v průběhu zápasu jsme rozebírali, kdo koho si pohlídá a Tánička za soupeře se dožadovala, abychom ji ohlídali. Na to dostala od Petra odpověď: "Tebe už hlídá jen zubatá s kosou." Já u toho přímo nebyl, ale říct to mě, tak okamžitě píši Berbrovi na svaz a dožaduji se kontumace za nesportovní projev.
Po fotbálku bylo kopání penalt. Kopala se dvě kola do prázdné branky. Tady bylo vidět, jak se podepisuje absence na kobyliském fotbálku. Z 10 kopů na mančaft jsme dali pouze 4 (slovy čtyři) a soupeři 8 (z toho nehlídaná Tánička obě!!!, protě zkušený forvard).
Stav sportování 1:1.
V tělocvičně jsme pak odehráli volejbal. První set začal vyrovnaně, ale pak se díky Cvičkovi soupeř dostal na stav 17:10 a vypadalo to s námi bledě. Ale nesložili jsme se a dotáhli to do dramatické koncovky a nakonec vyhráli 25:23.
Cítili jsme se morálně na výši, ale morál nám začátkem druhého setu odešel. Nevím, kam šel, ale u soupeře o vítězství rozhodli dva nenápadní plejeři - Tánička a Havlítko. Tánička servisem, kdy její padající list nešel odehrát, a famózní Havlítko, který při práci na saku těžce zahanboval svého sportovního otce - Srpíčka. Nakonec domácí na sety vyhráli 2:1.
Po volejbale jsme si odskočili na oběd na Lípu a po obědě a malé siestě u bazénu jsme šli na nohejbal. Za každý tým byla dvě družstva a matche to byly skutečně pěkné. A nakonec se nám podařilo ty Kopejtka zdolat.
Z nohejbalu jsem se odebrali na kuželky. Vyšlo nám to na 4 hry pro každého a díky neúčasti toho "pracanta" Páni, který zřejmě dostal strach z prohry a kamufloval to slabou výmluvou na práci, jsem stál na bedně s náhozem 190 kuželek. Na pěkném druhém místě skončila Lilka se 174 a jako třetí Petr se 170. Soupeře jsme rozdrtili při průměru za družstvo - Hvězdy 160, Kopejtka 128.
Tím jsme vyčerpali sobotní sportování a do odjezdu na divadlo jsme si udělali relax v penzionu. Kávička, štrůdl (VYNIKAJÍCÍ - paní majitelce jsem to hned řekl, že po mojí mamince dělá druhý nejlepší) a koupání v bazénu s protiproudem.
Při koupání došlo k malému fopá, kdy malá Bětka, která už sice umí avizovat čůru a kaká, to nějak neustála a při hopsání v bazénku udělala do něj malinký bobánek. A teď se, čtenáři, vžij do situace, kdy máš nádherně udržovaný bazén a nastane takováto situace. Musím konstatovat, že pan majitel nehnul ani brvou a bez jakéhokoliv komentáře provedl výlov bobánku a malou chemickou očistu....
Samozřejmě, bazénu.
Já už to viděl na červenou kartu pro všechny a odsun do tělocvičny. Proto SMEKÁM, jak je ten Srpíček s Táničkou nad věcí.
Divadlo v Hlavatcích nezklamalo. Hráli Blaník. Moje hra. Pro ty, co si to moc nevybavují. Začátek tma. Tma v hledišti, tma na jevišti. Tma trvá a do toho se ozve chrápání. Chrápání v decibelech, které v součtu odpovídá sestavě Pavelek, pan Kolega a Pavel Vyleta. Hned jsem do našich strkal, že to nejsem já. Pak se na jevišti rozsvítilo a rozjelo se představení.
Tady mám druhou poznámku, že asi těm ochotníkům napíši, že jsem hrozně rád, že repertoár opakují, protože díky tomu už konečně shlédnu všechny hry kompletně. Ano, přiznám se, že co jsem byl na předcházejících představeních, tak jsem si vždycky vybral část, kdy jsem si lehce zdřímnul. U Blaníku mě to skoro bralo taky, ale jako PIJANÉR z Pelíšků jsem srdnatě vydržel být bdělý a ostražitý. Přece by na tom jevišti nemuseli ustát, když by nějaký blanický divák a ještě chachar, chrápal, že jo?
Po představení jsme uháněli na Lípu, hrkli pivo a příjemně unaveni šli na kutě.
Ráno opět standard, švédský stůl, s pozornou hostitelkou Táničkou. Sbalili jsme saky paky (rakety a míčky) a vyrazili na poslední disciplínu - tenis. Dvojice byly rozlosovány při kuželkách, takže jsme srdnatě vstoupili na kurty. Hráli jsme na dva malé sety do 4 hraných gamů a při plichtě se hrál tie-break.
Za Hvězdy byly dvojice: Petr - Srpíček, já - Lilka, Luděk - Monika.
Za Kopýtka: Jarda - Táňa, Boulička - Zuzka, Cvička - Havlítko.
Za Hvězdy jsme zápasili srdnatě a s nasazením. Já jsem například několikrát podržel Lilku, na oplátku Lilka mě, ale ať jsme dělali, co jsme dělali, když jsme měli v rozhodujícím okamžiku do toho bouchnout a na saku souznít, tak jsme malinko, ale skutečně malinko, vyhořeli. Ale což, sportovní mluvou: "Není důležité zvítězit, ale na tom place pohrát." Tenis nakonec vyhrála Kopejtka. A protože to byla disciplína, která měla ten správný koeficient, ne ten čuránkový temešvárovský, došlo k neskutečnému výsledku.
Tím, že oba týmy byly vždy v každé disciplíně ve finále, mělo logicky na závěr dojít, že jeden tým bude jedničkový. Omyl! Díky tomu Srpíčkovskému koeficientu jsme byli všichni první. Ano, skóre za všechny disciplíny bylo 12:12.
Paní ředitelka turnaje měla malinkou hoňku, kde najednou vzít tolik zlatých medailí, ale zvládla to bravurně a byli jsme po zásluze dekorováni Fidorkou správné barvy.
A to už byl závěr našeho sportování, společenského styku a cochcárny. Všem patří velký dík a majitelům penzionu BIG.
Zapsal začerstva dne 31.8.2015 při dobré vůli a paměti
Pavelek