Detail článku "Rozloučení s Jardou - 2012"

Když jsme byli na jaře na Stezce, zastihla nás tam zpráva, že umřel Jarda Trypes. Ačkoliv jsme všichni věděli, že je to s ním špatné, tak nás to překvapilo. Udělali jsme poslední sbírku na pohřeb a Petéfi posléze vyzvedl urnu s popelem, kterou skoro na půl roku uložil u sebe na chatě. V sobotu 15. září jsme se sešli na Hlavním nádraží a vyrazili vlakem směr České Budějovice. Plzeňáci dokonce vstávali už v půl páté, aby mohli jet společně s námi, bylo to milé, zvláště když Honza Červený vytáhl v kupé láhev kořalky. Tento den totiž začala prohibice, ale jak jsem naznačil, cestu vlakem to nepoznamenalo V rychlíku se dokonce vrátily staré dobré časy, kdy jezdil pán s občerstvením, z jeho nabídky jsme hlavně kupovali pivo. Vašek Krotil pro jistotu jednu plechovku rozlil v kupé, takže jsme byli tak trochu jako v pivních lázních. V Českých Budějovicích jsme přeběhli na vlak do Vrábče. Za dalších 20 minut jsme vystoupili a hupky šupky do hospody, která je přímo na zastávce. Tam už seděla automobilová sekce v čele s Mírou a pospávajícím Pavelekem a s houbovým úlovkem. Po opulentním obědě (já s Libuškou jsme měli tatarák) jsme vyrazili po zelené a červené značce do Zlaté koruny. Ale cestou jsme se ještě museli stavit v hospodě v Třísově, kde na nás čekala další automobilová sekce Alena a Olina Zemanová s vnučkami. Po páté hodině jsme dorazili do Mlýna ve Zlaté Koruně, tam jsme dali ještě pivo a vyrazili k jezu, kde čekali další milovníci automobilové dopravy. Na břehu Vltavy u retardéru se nás sešlo 38, ne všichni měli trasové tričko, ale všichni měli plechovku piva a svíčku. Svíčky jsme zapálili a pak na chvíli ustalo klábosení a všichni jsme se zamysleli nad tím, jak je život krátký. Jardovi nebylo ještě ani 60 let. Pronesl jsem krátkou řeč.
„ Milý Jaroušku, podívej se, kolik se nás tady sešlo a všichni, co jsou tady, tě měli rádi. Ale všichni, asi stejně jako já, jsou na tebe trochu nasraní, že jsi to tak brzo zabalil. Ale nezbývá nám, než ti odpustit a být rádi, že jsme se potkali, že jsme společně zažili tolik příjemného, tolik legrace. Byl jsi s každým hned kamarád, ale když bylo třeba, tak jsi pomohl, jak jsi uměl. Když jsme byli ještě mladí a tak úplně jsme nevěřili, že by se to mohlo stát, jsme si slibovali, že až někdo z nás umře, tak si na jeho hrobě připijeme. Takže nám nezbývá nic jiného, než tady na tomto místě, které jsi si tak trochu vybral sám, a kde za chvíli vysypeme tvůj popel do Vltavy, ten slib splnit. Na rozloučenou Jaroušku.“
No a pak jsme si připili, trochu ulili do Vltavy pro Jardu a šli do Mlýna, kde jsme vyvěsili Jardovy fotky, popít, zahrát a zapomenout, že teď je řada na někom z nás. Druhý den se všichni po snídani rozprchli, někteří naskákali do aut a jeli domů, někteří jeli na prohlídku Krumlova, nebo kláštera ve Zlaté Koruně a někdo šel na Kleť. Jenom kuriozitku na závěr. Cestou zpět jsme seděli v kupé společně se Sonjou Kuchařovou, která se vracela od dcery. Přesto, že se sešlo za poslední léta zdaleka nejvíc lidí ze sedmnáctky, tak bych takovouto akci nerad absolvoval znovu, i když nás to asi nemine.
Ahoj háčku. Zdenál.


Seznam smutečních i veselých hostí:
Mary Vytrhlíková, Martina Mlýnková, Petr Fiala – Petőfi, Pavlína Cmuntová, Pavel Keprta, Olina Panušková, Mirek Panuška, Olina Zemanová, Lilka Susmannová, Alena Zemanová, Zdeňka Habrychová, Ríša Habrych, Lenka Zavadilová, Vašek Krotil, Soňa Vašicová, Mirek Vykydal, Petr Köppel, Marcela Köppelová, Pavel Vyleta, Pavelek, Jirka Vytlačil, Honza Zmelík, Jára Čubr, Alena Soukalová, Alena Svobodová, Ivas, Jana Košutová, Iva Dvořáková, Jirka Dvořák, Petr Prokop, Eva Prokopová, Honza Červený, Pavlína Červená, Jirka Boháč, Dáša Boháčová, Jouza, Richard Vacek a já Zdenál.