Detail článku "Puchejř Cup 2014"

II. ročník, areál Kolečko - Křivoklát, 6.-8.6.2014

Loni touto dobou jsem psal o našem slavném vítězství na I. ročníku sportovního klání Puchejře. Rok s rokem se sešel a obdrželi jsme od Moniky M. pozvánku k obhajobě. Proti loňsku se obměnila squadra naší 17kové reprezentace a místo mladých a nadějných sportsmenů Adama M. a jeho kamaráda, kterému jsme důvěrně říkali Adamos, přijali pozvánku sportovně vyzrálí a zkušení reprezentanti Zdeněk P. a Ivana S.

 

V sobotu ráno za zvuku dětského halekání jsme nastoupili k rozlosování týmů a vlastnímu sportovnímu klání .

Proti loňsku se sešlo méně mančafů, ale o to radostněji jsme přistupovali ke sportování.

Reprezentovali:

Liščí pacičky,

Dvacítka

a naše malá počtem, ale silná duchem, 17ková repre, ve složení:

Gigi, (nastupoval jako Captain), Myšák, Míra Páňa, Lenka, Zdeněk P., Ivana S. a má maličkost.

 

Program:

Všechny sportovní disciplíny byly odehrány dvoukolově, mimo tenisu, který se hrál 2x singl muži a 2x singl ženy.

 

Sportovní klání bylo zahájeno nohejbalem, kdy chlapi akorát v jednom zápase nestačili na Pacičky a děvčata – Lenka s Ivou,  bojovala s enormním nasazením a zaslouženě udělala krásné 2. místo, ale v součtu jsme nohejbal vyhráli.

 

Pak následoval tenis, který se hrál na 1 set – muži singl a ženy singl. Za každé mužstvo 2 + 2. Měli jsme v něm střídavý úspěch, ale ten stál za to… Proti Dvacítkovému samozvaně nasazenému mladému sokolu Petrovi M. nastoupil Gigi a sokolík dostal kanárka na cestu.

A v děvčatech (nepíšu úmyslně ženy, když ty naše holky jsou stále mladé ...) nastoupila Lenka proti mladé sokolici Monice M. a mladá sokolice dostala taky kanárka. Prostě  oba  naši dlouholetí rivalové obdrželi  ty slavné  rekreační ostrovy.

Po tenisu,  s malou přestávkou na oběd, jsme pokračovali ve fotbálku. Ten se hrál mužský  a v druhém kole   smíšený (3M + 2Ž). V něm jsme byli úspěšní napůl. V chlapech jsme prohráli s Dvacítkou 0:3 a Pacičky jsme udolali 2:1. Ve smíšeném fotbálku jsme pak utrpěli od Paciček malý debakl 0:5, kdy Míru P. dvakrát občůrala taková sympatická Lištička a ani já v bráně jsem neměl svůj den a nezakrývám svůj podíl na jednom, maximálně dvou obdržených gólech. Ale pak si kapitán Gigi vzal slova a  měl projev, něco jako Růža v Nagánu a my jsme se hrdinně semkli  a řekli: „Důvěru kapitána nezklameme.“ A těm našim věčným 20tkovým souputníkům jsme to naložili 5:1. Tady malinko odbočím, jednou až tenhle zápis bude číst Kuba od Lenky, tak doufám, že mu tady upadne slza dojetí, protože ta jeho máma čutla tomu už výše jmenovanému sokolíkovi gól, za který by se nemusel stydět ani některý ligista naši české čutané. (To aby ten mladý synek věděl, že máma není žádné ořezávátko). A abych se i já pochlapil, tak na závěrečných  5 :1 jsem  tomu sokolíkovi dal góla rovnou z odkopu od vlastní brány. (Doufám, že se mu pak večer hezky usínalo…)

 

Tím jsme vyčerpali povinný sobotní sportovní  program, dali se do gala a večer se hezky muzicírovalo, pila zrzavá voda a vedly chytré řeči.  Dobře doladěni a spokojeni s průběhem dne, jsme šli na kutě.

Následující den jsme pokračovali v poslední disciplíně, volejbalu. Na začátku dne se ještě licitovalo, jestli po náročném večírku odehrajeme volejbal dvoukolově, protože se vyskytly hlasy, že bychom to neměli přehánět. Ale to byla výzva!!! My ze 17ky, mladí duchem, jsme se rozhodně postavili proti takovým rozvracečům sportovního zápolení.

 

A začalo se plácat. Dali jsme do toho vše a když šlo tlusté do tenkého, kdy v posledním zápase jsme museli pro obhajobu porazit Dvacítku, vzlétli jsme na perutích bájného ptáka Fénixe a jasně jsme je smázli. Díky tomu jsme SLAVNĚ obhájili loňské prvenství.

Pak přišlo na řadu vyhlášení a náš tým  vstoupil do zlaté brány. Vítej, krásný poháre – opět skončíš v mé malé garsonce na čestném místě, abych mohl na tobě celý rok pravidelně otírat prach, kdy historie se už nebude ptát, kolik ti bylo dědku… Díky, moji parťáci….

 

Zapsal 17. 6. 2014

Pavelek