Detail článku "PanTAKovky 2019"
Soběslav 21. - 23. 6. 2019
Jak to začalo:
Dne 13. 5. 2019 mi přistála v e-mailu výzva od Zdenála:
Hledám dva spoluhráče nohejbalu na 41. Letní PanTAKové hry v termínu 21.-23. 6. 2019 tradičně v Soběslavi na stadionu. Hraje se v sobotu odpoledne 14 - 17 hodin. NAJDE SE NĚKDO? Zdenál
Odpovídal jsem natěšeně:
Ahoj Zdenále,
To jsi mě překvapil, že chceš jet na PanTAKovky. Já se právě chtěl poptat, zda se letos zúčastníme. Myslel jsem, že bychom si mohli zasportovat - nohejbal, petanque, kuželky a dát si i volejbal. Zkusím to zítra probrat s volejbalovou sekcí - Gigi, Zdeněk Procházka, Iva, Lilka. Případně ve čtvrtek s Mírou P. a Jardou Čubrem.
Poptávka proběhla, ale zaručený výsledek byl, že účast potvrdili pouze čtyři: Zdenál, Monča, Lilka a já. Skoro jsem si připadal jak v tom seriálu 4 z tanku a pes, akorát, že jsme neměli Šaryka.
Ale o co nás bylo míň, o to jsme přijeli do Soběslavi veselejší. Já určitě, vyrazil jsem už v pátek brzy odpoledne. Jelo se mi krásně až po křižovatku Lety, kde jsem zjistil, že směr na Čimelice je z důvodu opravy mostu před Krsicemi zavřený, volba tedy byla - doleva či doprava? Jako správně pravicově orientovaný příznivec nejmenovaného oblíbeného premiéra jsem to dal doprava. Říkal jsem si, že když bude nejhůř, navštívím Gigiho v "Lahvovicích"... :-)
Ale objížďka mě vyvedla do Rakovic, což je kousek před Čimelicemi, a pak už jsem jel svou oblíbenou trasou přes Kolerovo (fotbalista) rodiště a Zvíkovský most. Říkal jsem si,že bych se mohl potěšit jihočeskou krajinou, tak jsem to švihnul přes Kučeř, Veselíčko - tady byl závěr 53. Stezky, a pak přes Bernartice a Bechyni do Soběslavi. Minimální provoz, balzám na duši, krásná krajina, lesy.. to se to jede.
Dojel jsem do Soběslavi, zaparkoval u stadionu, ubytoval se a měl v plánu turistiku. Ale! Tím, že Soběslaví prošla dešťová vlna, rozhodl jsem se operativně mrknout do jedné zachovalé klasické hospody, kterou jsme před léty objevili a kde byla tenkrát ta správná hospodská atmosféra, restaurace U hlásky a tehdejší skvělá paní hospodská Štěpánka.
Došel jsem k hospůdce a bingo - otevřeno! Vešel jsem, slušně pozdravil a sedl si u dveří čelem k pípě. A začalo představení. Zdarma. V hospůdve tři řady. Z mého pohledu vlevo místní pracující v montérkách, uprostřed manažerská třída s mobily a vpravo praví ořechoví dědci - pod 70 roků nikdo.
Do toho generální manažerka Štěpánka. Té nic neuniklo. Řídila všechno. Od pobíhání pejsků Edíka a Pajdy, rozdělení práce u stolu vlevo, jaké mobilování má být v prostřední řadě a zábavu u dědků. Dědci byli v ráži, šli do panáčků a zdatně se snažili Štěpánku uběhat. Nejstařší Fanouš - 86 let, měl ty kecy, že už je tady dlouho a že to brzy přijde. Na to mu Štěpánka vysvětlila, že nejdřív musí počkat, až se v Táboře dostaví krematorium, a že dřív než za 4 roky to nebude, a to že mu bude 90 a přece ví, co má od Štěpánky slíbeno. A v tomhle duchu narážek a pábení jsem tam strávil 5 piv. Při placení jsem hezky poděkoval a se slovy "hezký večer, Štěpánko", jsem se chtěl rozloučit. A tady je, proč jsem to všechno tak popisoval. Štěpánka se zarazila, dala ruce v bok a řekla: "My se známe?" já na to ano, před pěti lety jsme tady byli jako parta, moooc hezky jsme se pobavili a na závěr jsme hádali Vaše jméno. A po nápovědě, že je stejné jako moderátorky dřívějšího nedělního TV pohádkového pořadu, jsme ho trefili.
To se Štěpánka rozzářila, musel jsem si dát před odchodem panáčka a s jejím slibem, že příští rok hospůdka nezavře, jsem já slíbil, že zase dorazíme. TAK to je VÝZVA!!!
Večer se naše delegace sešla, poseděli jsme v novém restauračním zařízení přímo na stadionu, něco popili a šli do hajan.
Ráno začalo deštíkem, tak zahájení bylo v tělocvičně, posečkali jsme do 11:00 hodin a pak vyrazili na sportoviště. Program viz příloha.
Zhodnocení našeho sportovního vystoupení:
Monika všechno možné kromě sportování s balónem
Lilka a já: volejbalová reprezentace za trasy 13 a 26. Postup ze skupiny jsme neslavili, ale zato si zaplácali.
Lilka, Zdenál a já: nohejbalová reprezentace. Hráli jsme ve skupině se Čtyřkou, 20-holky, 23 A, 26 B. Do turnaje jsme vstoupili vítězně a Čtyřku udolali 2:1. Postavení jsme měli já s Lilkou vzadu, Zdenál u saka. To vidět Gigi, tak se svou kariérou v nohejbalu sekne. Prostě vysoká škola práce s míčem. Tu lehce za sako, tu přetočený míč podél saka, pak míč k boční lajně, prostě radost pohledět! V druhém zápase se na nás kasala T23, že ať si ani nezavazujeme tkaničky. První zápas skutečně vyhráli, v druhém rupli a nějak je to rozhodilo, a kdybychom ve třetím v závěru jsme šli tomu štěstíčku trochu naproti, tak jsme je z kurtu vyprovodili. Pak na nás nastoupil potěr 26B a mladej Bíža, klučina výškou těsně nad sakem, nás svým podáním ve stylu rakety pershing, těsně nad sakem, poslal z kurtu. Rupli jsme 2:0.
A pak jsme měli zápas pravdy - holky T20. Nastoupily na nás v sestavě Veronika Jiravová. Kačka Režná a Klára Vaníčková. V prvním setu jsme lehce dominovali a vyhráli. V druhém jsme se pod dojmem, jak nám to hezky jde, nechali ukolébat a prohráli o větší prsa. Tak jsme si řekli, že toho bohdá nebude, abychom to projeli a s bojovností nám vlastní jsme šli do rozhodujícího třetího setu.
Tady nám utekl začátek, a když už to vypadalo na ručník, povedlo se nám za nepříznivého stavu 6:9 vyrovnat na 9:9. Poslední míč zápasu: dal jsem podání malinko dozadu, míč šel k nám, vrátili jsme ho a pak ho kačka dala na Libušku k lajně a ven, Lilka ho dostala do nohy, ale jenom lehce nakopla a míč skončil v saku. Samozřejmě, že se hned hledal viník a zcela jasně jsem vyhrál, protože mně bylo vyčteno, že kdybych nezkazil ta tři podání, tak jsme je mohli porazit.
Pétanque: se Zdenálem jsme vytvořili ddvojku, ale hned v prvním zápase jsme rupli, takže symbolická čárka za účast.
Ping-pong: Zdenál, čárka za účast :-)
Kuželky: tady není co psát, ale pravda musí ven. Udělali jsme družstvo a výsledky ...., raděi asi napíšu něco o počasí. Já sám jsem se sice s náhozem 47 kuželek dostal mezi postupující sedmičku, ale to, co jsem předvedl v neděli ráno, tak to je zatmění a černá díra k tomu. Do plných pouhých slabých 21 a v dorážce 7. Ještě teď, po týdnu, je mi stydno. Holt, je vidět, že do příštího roku mám co dělat. Jinak všichni čárka za účast :-)
Pak proběhla běžecká část - Střední cena Lužnice, s doběhem před restauračním zařízením. kde jsme s pivem v ruce vytvořili dobíhajícím kulisu hodnou olympijským hrám.
Večer jsme opět poseděli v restauraci na hřišti, zapěli, popili a ráno po příjemném nočním děštíku pokračovali v programu. Jelikož se jednalo o disciplíny, které nám nejsou blízké - běhámí (!), dělali jsme se Zdenálem a Lilkou pořadatele u hodu s pytlíkem. To byla zábava. Od menších prcků, větších, až po ty nejstarší, fronta jako za sociku na maso, a k tomu neotřelé styly házení. U některých soutěžících jsme skoro museli i zalehnout, když použili styl několikrát se otočit kolem osy a pak, děj se vůle boží ...
A to už se PanTAKové soutěžení blížilo k závěru. Vyhlášení proběhlo na malé tribuně a foa mladého potěru ukazují, že tradce PanTAKovek má potenciál zůstat ještě dlouho zachována.
Zapsal Pavelek 28. 6. 2019