Detail článku "Kokostezka 1.12.2018 - Brdy"
KOKOSTEZKA byla tentokrát zamýšlena v trampském stylu - přišlo nám regulérní Kokozvadlo do trampského ráje na Brdy, měly jsem se teple trampsky obléct, mít s sebou trampské cigáro nebo buřta na opečení a byli nám přislíbeni mužní trampi. Čekal nás pěkný Kokoden s tím, že si to, my děvčata, kokonečně dopovíme.
Odjezd z hlaváku 8:37 řídila velitelka Lilka, další kokodámy přistoupily na Smíchově, no a v Lochovicích u vlaku nás čekala poslední kokolegyně.
Celé Kokohejno bylo ve složení: Martina M. (ta celou Kokoakci skvěle připravila), Lilka, Lenka Z., Dáša B., Olina Z., Pavlína, Olina P., Alena Z., Aya K., Jiřina B., Ivanka D. a JN.
Z Lochovic jsme pokračovaly za radostného kokodání směrem na Plešivec. Počasí nebylo kdovíjaké, bylo lehce nasněženo a kvůli mlhovnu nebyly žádné výhledy. Náladu nám to ale nezkazilo, za přísného dodržování pitného režimu jsme se dokokodákaly až pod Plešivec. Na vrchol ale žádná z nás nezaútočila, už jsme se nemohly dočkat slíbených chlápků s vocasem za kloboukem a teletem na zádech.
Zpod Plešivce jsme došly ke Smaragdovému jezírku, kde již plápolal oheň, a kde nás k našemu překvapení nečekali drsní romantici s duší trampů a cocountry písní pod fousy, ale naši milí Kykyrýkáči. Taky dobrý ...
Společně jsme si opekli a vypili, co šlo, kluci nás pak opustili a šli si po svých. My jsme při odchodu vrátily k blízkému trampskému srubu vypůjčené klacky na opékání. Děkujeme!
Cestou z Plešivce jsme neustávaly v kokolektivní kokonverzaci, která byla tak důležitá a soustředěná, že organizátorka si teprve na dalším velkém rozcestí vzpomněla, že jsme měly zabočit mimo cestu podívat se na lesní studánky... Tak příště.
Studánky jsme oželely, pokračovaly v cestě, bylo příjemně, ukázalo se sluníčkoko.
V Hostimicích jsme si ukrátily čas do otevření hospody v místním pivovaru - tam už byli i kluci. Čepovali Fabiána, byl moc dobrý. Pak jsme se přesunuli do hospody U Frajerů na náměstí, kde nás čekal studený sál, horká polívka a dobrý řízek nebo vejpečky.
A pivo.
Do Prahy jsme jeli vláčkem přes Lochovice.
A teď prozradím, proč píšu zápis já: ráno jsem byla na autobusové zastávce směr Smíchov tak brzo, že jsem přestala být ostražitá a nastoupila do jiného autobusu. Musela jsem nakonec jet na hlavák, z metra jsem běžela jak šílená a do vlaku jsem vpadla na úplně poslední chvíli celá zchvácená. Když mě milé kokolegyně viděly a zresuscitovaly, tak mi slíbily za to, že jsem to přece jen stihla, psaní zápisu.
Kvok, JN
Fotodokumentace ve Fotogalerii.